7. Kapitola - Brandon 1/2

26 4 0
                                    

Věnováno: Jantarjantarek

Když jsem se ráno probudila, tak jsem ihned šla do koupelny udělat svou ranní rutina. Což obsahuje - sprchování, čištění zubů, obléknutí se, namalování se (tužka na oči, řasenka, korektor, pudr, červená rtěnka ( rtěnku si dávám jen příležitostně, což se teď hodím :D) ).

Když jsem sešla schody ,tak už u stolu seděl taťka a Marisa dělala v kuchyni snídani.

,,Dobré ráno" pozdravila jsem s úsměvem.

,,Dobré" odpověděli mi Marisa s taťkou navzájem.

,,Jeeee, palačinky'' zajásala jsem, když přede mě Marisa položila talíř s palačinkama.

Když jsem dojedla tak jsem se vydala do svého pokoje pro vak, do kterého jsem si hodila peněženku s pár dokladama (pro případ nouze) , mobil ,sluchátka a klíčky a šla jsem se dolů obout.

Vzala jsem si černé Vansky a vydala se k tátovu autu. Překvapivě před naším barákem nestáli paparazi, čemuž jsem se celkem divila. Ale na druhou stranu jsem byla ráda. Alespoň jeden odchod z domu byl klidný.

Když jsme přijeli, tak jak jinak než, že tam stáli paparazi a nejspíš vyhlíželi, jestli náhodou nepřijede nějaká ta hvězda. My s tátou naštěstí chodíme zadním vchodem.

,,Tak, vystupovat" oznámil táta,když jsme zastavili.

Tak jsem tedy vystoupila...

,,Tati, proč mi nemůžeš říct, kdo to je?" Celou cestu v autě se ho ptám na to ,kdo to je a on mi to nechce říct.

,,Protože je to překvapení" mrknutím mi naznačil, že tato konverzace končí.

Ani nevím jak, ale najednou jsme se ocitli ve studiu.

,,Dobrý den, pane" Ozvalo se za námi. Já se samozřejmě ze zvědavosti otočila. Stál tam celkem pohledný černovlasý kluk.

,,Dobrý den" pozdravil ho můj táta. ,,Tohle je moje dcera Rosalie, Rosalie - Brandon" potřásli jsme si rukou se slovy: Těší mě.

,,Rosalie mi bude s tebou pomáhat" Brandon jen přikývl na souhlas.

,,Tak se posaď a něco nám zazpívej, ať tě taky slyší Rose"

,,Dobře"

Tak se tedy posadil a začal zpívat. Musím uznat ,že zpívat i hrát na kytaru umí dost dobře.

Když dozpíval, tak mě táta požádal, abych dala Brandonovi pár rad ohledně toho, kdy má docházet do studia apod.

,,Takže Brandone, do studia docházej každý druhý den v 17:00 ,tedy jestli ti to nedělá problém"

,,Ne , pohodě, školu mám stejně každý den do dvou"

,,Tak dobře tedy, začneš příští týden v pondělí. Jelikož chodíš liché dny v týdnu a v neděli se nepracuje, tam máš celý víkend volno. Jestli ale budeš chtít, tak v neděli je studio volné, tak sem můžeš zajít a třeba trénovat nebo tak něco"

,,Dobře,děkuji moc"

,,Není za co, ráda pomůžu. Ale teď mě už omluv,budu muset jít" usmála jsem se na něj.

,,Počkej chvilku ,prosím" chytl mě za zápěstí.Takže jsem se otočila.

,,Ano?"

,,Mohu tě pozvat někdy třeba na kafe?"

,,Jistě,zavolej mi" podala jsem mu papírek s mým číslem a se slovy: Ahoj ,jsem odešla...

----------------------------------------------

Jelikož mám dneska svátek, tak jsem se rozhodla udělat delší kapitolu :D . Doufám že se vám líbí :D . A co říkáte na Brandona? Myslíte, že bude dobrý nebo to bude nějaká záporná postava? Omlouvám se za chyby a ahoj, příště ;-)

Moje Poslední Naděje  [Pozastaveno+úprava]Kde žijí příběhy. Začni objevovat