My broken world A/B/O

Prolog

Dnes je mi 18 let.

Ale nikdo mé narozeniny neslaví.

Místo toho sedíme všichni před televizí, máma k sobě tiskla Daisy a Pheobe, táta přecházel po pokoji jako lev v kleci a já se držel za ruku s Lottie.

,,A máme tu další tragické zprávy," řekl moderátor na obrazovce ponurým hlasem. ,,Před pár dny, kdy během teroristického útoku zemřela absolutní většina parlamentu, jsme všichni doufali, že je nešťastným událostem konec. Musím vám s politováním oznámit, že dnes byl nalezen mrtvý prezident Irské republiky, Michael Higgins. Zhruba před hodinou, jedna služebná objevila mrtvé tělo naší milované královny Alžběty II. Kde se nachází zbytek královské rodiny prozatím není známo. Prosím, připojme se všichni k minutě ticha, kterou věnujeme prezidentovi Higginsovi a naší královně. Zároveň vás nabádám všechny k opatrnosti. Nechoďte po setmění ven. Neopouštějte dům sami." Moderátor se odmlčel. ,,Ať vás všechny bůh ochraňuje"

Postava moderátora zmizela a nahradily ho fotky královny Alžběty. Lottie se rozplakala a já ji pevně objal. Cítil jsem, jak se mi pod rukama třese. Měla strach, ale nebyla jediná. Já ho měl taky.

Už je to asi měsíc, co přišli zprávy o smrti německého prezidenta. Od té doby se každý den dozvídáme z televize a novin příšerné zprávy. Důležití lidé evropské vlády umírají, a nikdo neví, co se to děje. Nikdo tomu neumí zabránit.

Táta se podíval ven z okna a zachmuřeně stáhl obličej.

,,Svět se mění v příšerné místo. Umírají ti, kteří nad námi, obyčejnými lidmi, drželi ochrannou ruku. Co přijde dál?"

Neuměl jsem mu odpovědět. Školu, kterou jsem navštěvoval, zavřeli už před dvěma týdny, jelikož se většina rodičů bála pouštět děti do školy. Obchody byli zavřené, jelikož se většina majitelů stejně jako spousta ostatních lidí rozhodlo utéct do Ameriky, kde doufali ve větší bezpečí. Neřekl bych, že Amerika je bezpečné místo, ale je pravdou, že prezident Trump dosud žije.

Pohladil jsem Lottie po vlasech a vstal jsem. Přešel jsem k tátovi a ten mi položil ruku na rameno. I když to nedával najevo, četl jsem v jeho očích obavy. Byli jsme velká rodina a na jeho bedrech leželo naše bezpečí. Chtěl jsem ho nějak uklidnit, říct mu, že bude všechno dobré, ale ta lživá slova mi nešla vyslovit. Místo toho jsem se zadíval ven, kde světlo pouličních lamp rozbíjelo temnotu. Po ulici šli naši sousedé, mladý pár, který venčil svého psa. Obdivoval jsem, že mají odvahu vyjít v tuto hodinu ven.

Najednou se ti zastavili v půli kroku a ztuhli na místě. Chvíli se nic nedělo, ale najednou se oba sesypali na zem. Vykřikl jsem a běžel jsem ke dveřím, abych jim pomohl, ale táta mi v tom zabránil.

,,Zůstaneš tady, nevíš, co se jim stalo!" vyštěkl a pak téměř zamrznul na místě a já to ucítil.

Do nosu se mi vloudil nasládlý pach, který byl tak slaboučký, že jsem ho téměř nepostřehl. Na hrudi se mi rozlilo nepříjemné horko a ztěžkly mi končetiny. Odpotácel jsem se od táty, který se opíral o stěnu a vypadal, že bude brzy zvracet. Chtěl jsem se jít posadit na pohovku, ale tam už jsem nedošel. Koutkem oka jsem zahlédl, jak se máma hroutí i s dvojčaty na zem a Lottie spadla hlava na opěradlo pohovky, chtěl jsem zakřičet, ale nešlo to.

Nohy mě již neunesli a já se zhroutil na zem. Snažil jsem se bojovat s touhou schoulit se do klubíčka a usnout, ale nešlo to.

Než jsem ztratil vědomí úplně, zachvátila mě příšerná bolest, kdy jsem měl pocit, že mi někdo trhá všechny mé vnitřnosti z těla.

A tak se zrodily alfy, bety a omegy.

--

Ahoj všem :))

Jsem tu s novou povídkou, tentokrát to je A/B/O. Bude psána převážně z pohledu Louise a já doufám, že se vám bude líbit :) ♥♥♥