Křídla lásky

Křídla (krátký příběh)

Křídla lásky
Ta bolest to utrpení.ten pohled.
Tak vášnivě..zlý.zlomené srdce.
Zlomil mi ho na 2 části.
1. Část za lásku
2. Část za zlost.
Mé srdce nemá čemu věřit..
Ani sobě…
Spát se mi nechce.
Myslet se mi nechce.
Jen, život nemá cenu.
S pomyšlením zjistím, že mi v zádech něco roste..
Ta bolest.
Další utrpení..
Jdu si do kuchyně.
Vytáhnu si nůž.
Však když si chci šáhnout na záda, nahmatám něco jiného..
Peří..
Utíkám do koupelny..
S děsem a hrůzou v mrzutých očích,
vidím... křídla.
Pořád se zvětšovali.
Jejich havraní barva, připomínala ďábelskou povahu, která mne měnila.
Vyběhnu ven..
Znenadání vzlétnu..
Až k nebi..
Nechtěla jsem..
Dolétla jsem k útesu.
Bránila jsem se.
Křídla mne poslechla a já spadla..
S řícením z útesu do pustého moře, jsem se snažila sílu mích křídel obnovit.
Bummmm..
Prásk! Do vody..
Křídla mne však vznesla..
Byla to svoboda..
Svoboda, kterou mohu vymstít někomu, kdo by ji neměl mít..
Oblétám se zpátky a hledám jeho byt.
Z nebeského pohledu je to těžké.
Však jel autem po dálnici.
Černé auto nosí smůlu..
Tu mu také přineslo..
Snesla jsem se svými obřímy velkolepými křídli na jeho auto..
Nastala bouračka.
Nemohl ji přežít..
Všechna rychlá auta na dálnici explodovala..
Všechny těla se rozletěla na kusy..
Jeho tělo jsem však unesla já..
Položila jsem ho vážně zraněného na zem..
Po posledním polibku na jeho chladnou tvář..
Zemřel..
Odlétla jsem..
Však jeho duch žije v pekle..
Čeká na své oběti, ale dokud jsem tu já..
…Nikoho NEZABIJE!!!