Už od mala vidím a slyším, to co druzí ne. Jako dítě jsem to řekla rodičům a tím jsem jim přidělala hodně starostí. Chodila sem k psychologovi asi do pěti let, pak už jsem tam nemusela chodit. Řekla jsem, že už nic nevidím, jenže to byla lež. Pořád jsem slýchávala divné šeptání a různé zvuky, pořád jsem mívala návštěvy divně vypadajících dospělých lidí v černém oblečení. Stáli třeba celou noc u mé postele a pozorovali mě. Nikdy mi neublížili a ani jednou se mě nedotkli. To už je, ale dávno. Za dva měsíce mi bude 18. Divné návštěvy přestali chodit, když mi bylo dvanáct let, ale slýchávala jsem je pořád. No, kdybych řekla, že zmizeli na dobro, tak bych lhala. Je tu jeden „případ". Je to mladý kluk, který je úplně jiný než ti z dřívějška. Je pěkný, na tak, jako stíny (tak jsem jim jako malá říkala) a taky je víc tajemný. Vídám ho každý den od svých třináctých narozenin. Většinou po cestě domů, když se vrací pozdě. Máme toho ve škole dost a pak zůstávám s kamarády. Doma mi to dovolili, jen když budu do 7 doma a mě to tak tak vychází. Abych nedostala nadaný za pozdní příchod, chodím zanedbaným a dávno neoblíbeným parkem. To proto, že je na konci zvláštní pozemek. Dříve tam stál obrovský starý dům, který se už rozpadal. Bylo to něco jako obrovské sídlo nějaké bohaté rodiny, ale asi před 6 lety zničehonic všechno shořelo. Do dnes se neví, proč tomu tak bylo, ale už se o to nikdo nezajímá. Je to tam strašidelné i během den natož tama jít skoro za tmy. I když už touhle trasou chodím nějakou řádku let, pořád jsem si na to nezvykla. Je to taky tím, že na tom prostranství vídám toho kluka. Stojí na jednom místě tam, kde stával ten dům a sleduje každý můj krok. Také se se mnou nikdy nebavil a nikdy se mě nedotknul. Jak by taky mohl, když si drží vážně velký odstup. To je další věc, která je jiná. Dříve mi stáli u postele, až jsem mohla cítit teplo z jejich těl, ale on se nikdy nepřiblížil. Je vidět, že je mladý a asi v tom samém věku jako já, možná o pár let starší. I když takhle je od mých třinácti. Má černé delší vlasy a bílou pleť. Je vážně unikátní, je jak z jiného světa. Nevím jaké má rty nebo oči. Nikdy nebyl dostatečně blízko, abych to zjistila. Jenže na dálku se můžu dívat i na jiné věci. Třeba na jeho výšku, na široká ramena. Ne moc ani ne málo jestli se to tak dá říct. Nosí černá obtáhnutá trika takže ho to jen zvýrazní. V podstatě je celý v černém. Je ho kvůli tomu taky špatně vidět v naprosté tmě, ale já stejně vím, že tam stojí a dívá se. I když mi je to nepříjemné, chtěla bych zjistit proč se tohle všechno děje.
Tak nějak cítím, že to musím vědět.
Proč jsem se narodila a vidím něco,
co jiní nedokážou?
●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●
#Tak ... můj první 😂 doufám že mě neukamenujete a že se to bude alespoň trochu líbit. Pokud se to bude alespoň trochu líbit a budete chtít pokračování tak --> ☆ nebo koment 😊
