Severus x Sssevie

I.

„Longbottome." zasyčel Snape mladíkovo jméno, nehledě na to, že neobsahovalo žádné sykavky.

„Co jste právě vhodil do toho kotlíku?" zeptal se a výhružně se na něj mračil. Lektvar, který měl být průsvitný, nezapáchající a zcela klidný se zrcadlovou hladinou, nyní zuřivě bublal, záhadně pískal, vznášely se nad ním modré zapáchající a pšoukající spirálky a byl ocelově šedý a neprůhledný jako betonová zeď.

„K-K-Kořen m-m-mandragory." koktal nebelvírský student a snažil se splynout s podlahou.

„Kořen mandragory?" opakoval pomalu Snape a zorničky se mu rozšířily, když se kotlík začal nebezpečně nafukovat.

„K ZEMI!!!" vykřikl a kotlík se hned na to rozprskl. Všichni studenti se instinktivně skrčili dávno naučeným reflexem (nebo podle návodu uvedeného na každé lavici, stěně a židličce) a kryli se plášti, učebnicemi, popř. jinými spolužáky. Nezapomínali však stále míchat své lektvary, jelikož ty se právě nacházely ve velmi kritickém okamžiku. Jediná chyba – další výbuch.

Po nekonečně dlouhé minutě si prvních pár odvážných trouflo zvednout hlavu. Jejich překvapené zalapání po dechu přimělo i ostatní, aby se podívali, co Nevillův lektvar způsobil tentokrát.

Snape se před jejich očima nafukoval a smršťoval, až se nakonec za hrdelního výkřiku rozdvojil jako buňka při dělení.

„Sssevie, ty ale vypadáš." zazněl zpoza Snapea jeho vlastní hlas, který ale zněl mnohem lidštěji. Příjemněji. Najednou se za Snapem pokrytým zbytky Nevillova lektvaru objevil druhý Snape. S úsměvem na tváři. Neposkvrněný lektvarem. Studenti v jeho nejbližším okolí se okamžitě začali znovu krýt a drkotat zuby. Dokonce i Draco Malfoy zbledl téměř do průhledna a vždy pečlivě ulízané vlasy mu začaly vstávat hrůzou a strachem o vlastní život. Příjemně se chovající Snape? Kdo to kdy zažil? Kdo to kdy přežil?!

„Ooh, Neville..." sprásknul ruce druhý Snape a přistoupil k oslovenému mladíkovi. Přátelsky ho chytil za rameno a naklonil se k němu.

„To se může stát každému, z toho si nic nedělej." promlouval k němu tiše, téměř důvěrně. Pak mávl hůlkou a rozprsklý lektvar i zničený kotlík rázem zmizeli.

„Vidíš, už je to v pořádku." poplácal ho po zádech a konečně ho pustil. Neville se okamžitě složil v mdlobách k zemi.

Druhý Snape začal nadšeně poletovat po třídě, zatímco pravý Snape stál stále na místě a v šoku si žmoulal lektvarem zapatlaný lem svého pláště.

„Harry!" ozval se najednou zvučný hlas druhého Snapea, který se ladně jak baletka cvičící piruetky, proplétal mezi kotlíky a vyděšenými studenty. Harry urputně předstíral, že dál pokračuje v přípravě již zkaženého lektvaru a doufal, že k nim do třídy nějakým záhadným způsobem přibyl jiný Harry. Úplně jiný Harry. Naprosto cizí Harry, který sedí někde úplně jinde. Druhý Snape se k němu konečně dostal a spěšně ho chytil za ruku. Harry vytřeštil oči.

„Tohle bych tam nedával, Harry." řekl učitel lektvarů mírným hlasem a odtáhl jeho ruku z dosahu kotlíku. Zelené oči darovaly novému Snapeovi překvapený pohled.

„A VEN ! ! ! VŠICHNI ! HODINA SKONČILA ! A TY, OKAMŽITĚ ZA MNOU !" začal řvát nepříčetně Snape, který se konečně vzpamatoval a třesoucí se rukou ukazoval na svého dvojníka. Z ukazováčku mu skápla kapka lektvaru.

Třída se jako na povel zvedla a během jediného mrknutí byli všichni pryč. Padající kapka lektvaru ani nestihla dopadnout na zem. Vlastně, všichni nebyli pryč. Dean a Seamus se právě snažili dostat Nevilla, který byl stále v bezvědomí, přes práh. Když se jim to konečně podařilo, zavřeli tiše dveře a nastalo hrobové ticho, přerušené pouze dlouho očekávaným dopadnutím kapky lektvaru.