Ravenclaw and Slytherin [CZ, HP FF]✔

Kapitola 105. - Jsme zpět

POHLED STEPHANIE

Stáli jsme stále v obývacím pokoje a nesměle se na sebe usmívali. Zvládli jsme to. Našli jsme klíč k Havraspáru a odpovědi na naše otázky. Zjistila jsem, jak zemřel dědeček. Určitě se dočtu o další spoustě zajímavostí v jeho deníku. Přiložila jsem ruku na svou kapsu, jestli tam opravdu je. Vydechla jsem si, když jsem ho nahmatala.

,,Můžeme se vrátit domů a pomoct našim přátelům," vydechla jsem šťastně. Chris překonal tu malou vzdálenost mezi námi a vtáhl mě do své hřejivé náruče.

,,Miluju tě, Stephanie Chantal Riddle," vydechl a políbil mě na temeno hlavy. Můj úsměv se ještě více prohloubil.

,,Miluju tě, Christophere Wiggu," vydechla jsem a spojila naše rty v jedny. Opět ten známý hřejivý pocit, který mě dostával do kolen. Své ruce jsem obmotala kolem jeho krku a on své dlaně položil na mé boky. V téhle pozici jsme stáli několik minut, než nám došel kyslík. Odtrhli jsme se od sebe a opřeli o sebe svá čela. V zámku se ozvalo chraštění klíčů. Přesměrovala jsem tam svůj pohled a na sucho polkla.

,,Je čas odtud vypadnout," křikla jsem a honem si přivolala do ruky obraceč času. Chris mě objal pohotově kolem pasu, abychom byli blíž u sebe. Obmotala jsem kolem nás obraceč a nastavila správnou dobu. Obraceč se roztočil a my se octli ve velkém víru. Zavřela jsem oči, protože se mi z toho nesmírně kroutil žaludek. Dlaně jsem sevřela v pěst a čekala, až to všechno ustane. Naštěstí všechno odešlo tak rychle, jako to přišlo. Konečně jsme stáli pevně nohama na zemi. Vydechla jsem si.

,,Jsme zpět," uvolnila jsem své svaly a pořádně se protáhla. Obraceč času jsem schovala.

,,Jsme stále v tom stejném domě? Je to tu zničené a zanedbané," Chris se rozešel po prostoru. Má pravdu. Všude kolem nás se nachází spadené trámy a zničený nábytek. Co se tu za tu dobu stalo? Uběhlo několik let, ale to přeci nemůže znamenat až takovou změnu. Leda že by...

,,Otec zde napadl babičku. Museli společně svádět boj," pocit uvědomění mě praštil do tváře. Otec musel být velice rozhněvaný, když způsobil tohle. Nejednal racionálně, ale jeho konání zavinila melodie lásky. Udělal to vše kvůli matce, kterou neskonale miloval.

,,Jak mezitím odpadem máme najít tu díru," Chris si zoufale povzdechl a rukou si zajel do svých hustých vlasů.

,,Budeme hledat hodiny a možná bezvýsledně," podtrhla jsem jeho mínění. Měl pravdu. Tohle místo se až moc změnilo. Není snad žádná možnost, abychom to našli. Musel by to být zázrak.

,,Jsi právoplatná dědička, nemůžeš to nějak přivolat? Držela jsi ji v rukou," zoufal Chris. Zničeně jsem si sedla na jeden z mnoha trámů.

,,Já nevím," rozhodila jsem rukama vztekle. Všechno mi lezlo až moc na mozek.

,,Nevím, co mám dělat," pokračovala jsem ve svém zoufalství.

,,Použij svou moc. Jsi právoplatná dědička. Kniha tě poslehne a najde si tě," zjevil se vedle mě duch Roweny. Vykulila jsem oči. Kde se tady bere?

,,Klíč k Havraspáru se s tebou propojil v okamžik, kdy jsi ho uchopila do rukou," pokračovala ve svém monologu. Se zaujetím jsem ji poslouchala.

,,Pro Havraspár je typická moc elementu. Využij ji," s těmito slovy se rozplynula v páru. Prostě si zmizela někam pryč. Nadzvedla jsem obočí, ale nechala jsem to být. Měla jsem něco důležitejšího na práci. Posadila jsem se na zem. Skřížila jsem nohy do tureckého sedu a pevně stiskla oční víčka k sobě. Zaujala jsem meditační pozici a soustředila se na svůj vnitřní žár. Na moc ohně, která sídlí v mém těle. Představovala jsem si, jak mě obklopují velké plameny. Nechala jsem je vzlétnout do vzduchu a proletět celý dům. Kontrolovala jsem jejich směr, aby se nevychýlily. Ruce jsem nastavila hřbetem dolů a čekám. Plameny se ke mně opět vracely. Nabírala jsem zpět svou sílu, kterou jsem nechala vyjít na povrch. V mé ruce se ocitly tvrdé desky. Otevřela jsem oči a koukala na pytel, do kterého jsme zabalili klíč k Havraspáru. Sundala jsem ho a hleděla na přepychovou knihu, kterou jsem následně zase zabalila. Nikdo ji nesmí vidět. Musí to zůstat tajemstvím.

,,Dokázala si to!" křikl nadšeně Chris a přihnal se ke mně. Pomohl mi zpět na nohy.

,,Můžeme se vrátit do Bradavic," usmála jsem se.

,,Ale jak se tam dostaneme?" nadzvedl obočí. Ušklíbla jsem se.

,,Využijeme mého zmijozelského původu a přeneseme se jako smrtijedi. Pevně se mě drž a raději se neohlížej. Nemuselo by to dopadnout dobře, lásko," mrkla jsem na něj a chytla ho za ruku. Přeměnili jsme se na černý kouř. Letěli jsme nad mořem, lukami, lesy, poli, vesnicemi... byli jsme daleko od Londýna. Let mě celkem vyčerpal, ale zatla jsem zuby a letěla dál. Musíme se dostat zpět. Scarlet měla z úkol zařídit, aby si nikdo nevšiml naší nepřítomnosti. Nevím, jak to udělala, ale doufám, že to zvládla. Nevím, jak bychom to vysvětlili. Už vidím, jak jdeme za Brumbálem a jen: Dobrý den, pane řediteli. No víte, museli jsme si skočit do minulosti, abychom porazili mého otce, ale to není nic zvláštního. Hezký den přeji. Ušklíbla jsem se nad svými myšlenkovými pochody. V dáli jsem zahlédla Bradavice. Mávnutím ruky jsem otevřela okno a vlétla jsem dovnitř. Mířila jsem ke Komnatě nejvyšší potřeby. Tam s největší pravděpodobností budou přátelé a navíc bezpečně tam přistaneme.

Dostali jsme se až ke zdi. Tříkrát jsem kolem ní zakroužila, až se nám zjevily dveře. Chris mývl hůlkou a mohli jsme dovnitř. Jak jsem předpokládala, seděli zde i s Fredem. Upřímili na nás své oči. Přistála jsem a všechen dým zmizel. Protáhla jsem si svaly a položila klíč k Havraspáru na stůl.

,,Channy! Chrisi!" vylétla Holl a okamžitě mě tiskla v objetí. K ní se přidali i ostatní. Jen Fred seděl a stále mlčel. Pozvedla jsem obočí.

,,Je na naší straně," ujistila mě Scar. Kývla jsem na souhlas a přešla ke stolu. Sundala jsem pytel z oné osudné knihy. Všichni přítomní, kromě Chrise a mě, zalapali po dechu. Ani se jim nedivím. Jiné reakce jsem nečekala. Přeci jen, nikdy nic takového neviděli. Jsme o krok blíž k našemu cíli. Ještě aby tam bylo něco, co nám pomůže v cestě za vítězstvím. Máme klíč k Havraspáru, ale nevíme, jestli nám to k něčemu bude. Ale risk je zisk. Museli jsme to zkusit.

,,Dámy a pánové, představuji vám klíč k Havraspáru, naši cestu za vítezstvím!"

********************

Aloha, lidi :)

vítám vás u nové kapitoly, kde se Stephanie s Chrisem konečně vrací do své doby za svými přáteli :) možná si někteří z vás všimli, že kapitoly nevyšly, kdy měly, a že se v popisu ukázalo DOČASNĚ POZASTAVENO :) změnila jsem trochu názor, jelikož mám hodně konceptů a ras je dopsané, tak abych se někam pohla, budu vydávat ras jen jednou týdně a to přesněji řečeno o víkendu :) tenhle typ vydávání se již nezmění :)

Co myslíte, že se stane teď? Knihu mají a Fred se k nim přidal. Jak podle vás pokročí jejich plán a co podniknou? :c

to je pro dnešek vše a upřímně obdivuji ty, kteří se rozhodli u tohoto příběhu setrvat :)

mějte se krásně a skládejte básně ♥

lovuju vás ♥

-Katy