* Kidnapping *

1.3K 67 7
                                    

Dnes jsem šla domů po svých. Ničivé dny na vysoké škole jsou náročné, a proto raději jezdím autem. Bohužel dnes jsem neměla žádné k dispozici, takže jsem se vydala sama New Yorskou ulicí. Když jsem procházela kolem křoví, zaslechla jsem podivný zvuk. Měla jsem za to, že jde o pouhé holuby, kteří jsou v New Yorku typičtí, ale hned po tom z křoví vyskočil muž. Chytl mě pod krkem a začal mě škrtit. Snažila jsem se z jeho sevření dostat, ale měl až moc velkou sílu a když mi bodl injekci, která obsahovala zvláštní tekutinu, věděla jsem, že nemá nejmenší smysl se dál bránit. A po chvíli jsem viděla, že se mi svět ztrácí před očima.

Rozsvítily se světla:

,,Kde to jsem?" řekla jsem se strachem v hlase. Neměla jsem nejmenší tušení, kdo mě mohl unést.

Nikdo se neozýval. Ležela jsem na lehátku a snažila se roztrhat popruhy, které drželi mé ruce a nohy, ale při prvním pohybu, který jsem udělala jsem ucítila palčivou bolest v hlavě.

,,Hádej proč se tu právě teď nacházíš. Jsi dcera Starka, není to tak těžké. Jsi tu pro to, abychom se mohli Starkovi pomstít a jak lépe se pomstít, než přes jeho dceru. Brzy ucítíš velkou bolest. Vzorky Avengers na tobě budou testovány." řekl klidný mužský hlas.

,,Kde to jsem? Jak to jako myslíte? Nemůžu za to, co můj otec napáchal! Pusťte mě! Zaplatím, dám vám cokoliv!" řekla jsem. Začala jsem cítit jak mě pálí oči. Nechtěla jsem dát najevo slabost, ale slzy se stejně dostali na povrch a zachvátil mě hysterický pláč.

,,Právě teď se nacházíš v Hydře. SHIELD proti nám tak dlouho bojoval a mysleli si, že nás zničili. Mezitím se Hydra dostala do všech systémů a do všech společností. Naši agenti pracují s vašimi hrdiny. Díky tomu byl odebrán vzorek každému z Avengers. Barton a Natasha s tím nesouvisí, ale budeš vytrénovaná lépe než oni, aby jsi je v budoucnu mohla zabít. A mozek svého otce už jistě máš, takže obyčejnými lidmi se zabývat nebudeme. Bannerovi byl odebrán vzorek, při jeho poslední přeměně. Thor myslel, že jde o pouhé testování jeho krve pro vědu, hlupák. A to co vylepšilo Wandu a Pietra už v laboratoři dávno máme, stačilo vytvořit stejné sérum. A nemohu zapomenout ani na sérum Supervojáka" řekl hlas.

,, Nemůžete tohle udělat! Vždyť mě ty jehly, do kterých všechno dáte roztrhají, nemám šanci to přežít!" řekla jsem a nemohla jsem zastavit pláč, cítila jsem se tak poníženě.

,,Neboj, už to brzy začne.....'' řekl ten muž a začal se smát.

,,...Teď" řekl.

To na čem jsem ležela se pomalu začalo zavírat a jehly spolu se séry a vzorky se začali zabodávat do mého těla. Křičela jsem a naříkala, protože bolest, která mnou projížděla byla nesnesitelná.
Zahlédla jsem před sebou může, který stál a díval se na mne. Moc dobře jsem věděla, kdo na mně hledí.

,,Bucky pomoc mi! Steve ti z toho pomůže! Já ti pomohu, na nic už nemusíš být sám, všechno to z tvé hlavy odstraníme! Prosím! ''brečela jsem a křičela.

V jeho očích se zračila nepřítomnost. Jakoby tu vlastně ani nebyl. Najednou se znovu ozval ten hlas a já měla problém ho přes můj vlastní křik slyšet.

,, Jestli to všechno vyjde tak jak má. Budeš se měnit na Hulka a tvým tělem bude proudit mocné sérum, které tě učiní nepředstavitelně silnou pro všechny naše nepřátele. Budeš rychlá, téměř nezachytitelná pro ostatní tak jako Pietro. Tělem ti bude proudit moc a budeš se lidem moci dostat do hlavy, stejně jako Wanda a to co nám bude nejvíc k užitku je, že budeš moci procházet předměty a zdmi. Pokud tě to neroztrhá." zasmál se muž a já si přála ho zavraždit.

Po chvíli to všechno přestalo a já myslela, že jsem zemřela. Avšak najednou se začala vědecká rakev otevírat. Vystoupila jsem z ní a musela se chytit stolu co byl poblíž. Okolo mne stálo několik sester, doktorů a dokonce vojáků. Všimla jsem si obrovského hluku, který byl kolem mě a slyšela jsem věty co všichni říkají. Když jsem se ale rozhlédla nikdo ani neotevřel pusu. V tu chvíli mi došlo, že mám svou vlastní schopnost, kterou je čtení myšlenek. Klid, který mě uchvátil neměl dlouhého trvání a mé tělo začalo zelenat. Cítila jsem tolik vzteku a zášti, že jsem se nedokázala ovládat. Věděla jsem, že to o co se Hydra pokusila vyšlo. Je ze mě to monstrum, které si přáli vytvořit. Při téhle poslední myšlence jsem ztratila kontrolu a pocítila jsem nekontrolovatelný vztek.

Celý příběh se pokusím opravit. Proto se zde objeví částečné změny. Nedokázala jsem se na vlastní slova ani podívat. Ne, že by to teď bylo lepší, ale chci to trochu poupravit a k příběhu se už nevracet. Mazat ho samozřejmě nebudu a ani nechci, ale úpravy potřebuje. Hodně úprav!🤣

Hikway and Avengers *PROBÍHÁ KOREKCE*Kde žijí příběhy. Začni objevovat