Hikway and Avengers *PROBÍHÁ KOREKCE*

* Escape *

Zvedla jsem svou hlavu k muži, který na mě hleděl. Odrazila jsem se od země a skočila na Buckyho. Byla jsem připravená mu vrazit pěstí do obličeje, ale jeho kovová ruka zastavila tu mou. Štěstí nebylo na mé straně. Bucky mě odkopl a hned po tom následovala silná rána do obličeje, kterou jsem nedokázala ustát. Zamotal se mi svět před očima a já znovu spadla do bezvědomí.

,,Moje hlava" řekla jsem a otevřela oči. Ležela jsem na rudé posteli a pokoj ve kterém jsem se nacházela měl bílo černo červenou barvu. Snažila jsem se vzpomenout si na to co se dělo a vybavilo se mi jak sedím na křesle. Snažili se mi odstranit mé vzpomínky, ale jak se zdá, mé schopnosti tomu zabránili a má paměť byla uchována. Zvedla jsem se z postele a prošla zdí. Ocitla jsem se na dlouhé tmavé chodbě na jejímž konci jsem viděla Buckyho. Byl v místnosti, která vypadala jako tělocvična. Rozeběhla jsem se tam, ale projevila se má schopnost tak nekontrolovatelně, že jsem si málem zlámala nohy. Zastavila jsem se těsně před Barnesem a promluvila na něj.

,,Bucky proč jsi se mi nesnažil pomoc? '' věnoval mi zmatený pohled a pokrčil obočí.

,,Nejsem Bucky'' a podíval se na mě svým nepřítomným výrazem.

,,Jsi, tvé celé jméno je James Buchanan Barnes. Ve druhé světové válce si válčil po boku Kapitána Ameriky. Steve Rogers je tvůj přítel'' podíval se na mne s bolestí v očích a já použila svou schopnost, abych jeho mysl odemkla. Najednou se v jeho očích objevila bolest.

,, Vzpomínám si. Bojovali jsme v nějakém vlaku a Steve se mi snažil pomoci, ale nedokázal to včas a já z vlaku spadl. Poté mne našla Hydra" řekl a v jeho očích jsem zahlédla několik emocí.

,,Vymazali ti paměť, tak jako se o to pokusili u mě. Jmenuji se Lucya" řekla jsem přátelsky, usmál se na mě a má kolena se rozklepala. Na to, že byl vraždící stroj byl až moc krásný.

O 10 MĚSÍCŮ POZDĚJI:

,,Ahoj Lucyo "řekl Bucky

,,Ahoj Bucky" vzlétla jsem, srazila ho na zem a objala.

,, Zapomněl jsem na to, že umíš být buldozer, když zrovna chceš" řekl a začal se smát. Je to týden od toho co jsme jeden druhého naposled viděli.

Těch několik měsíců strávených společně tady nás sblížilo, byl mým trenérem a měl ze mě vycvičit zabijáka. A šlo mu to. Hydra ale nevěděla o tom, že už ví kdo je, nebo jsme si to aspoň mysleli.

,,Chceš si jít něco procvičit?" řekl, přikývla jsem a šla s ním do tělocvičny. Mezitím měl ruku okolo mého krku.

Rádi se objímáme. Cítím se s ním v bezpečí, jakoby mi nic nehrozilo. Žádná Hydra mě netrápí, když jsme spolu.

Trénink začal zlehka jako vždy, kopy, údery, střelba. 3 hodiny cvičení mi bohatě stačili a já se skácela únavou na zem. V mysli jsem slyšela, že se někdo blíží a hned na to rozrazilo dveře několik vojáků Hydry. Chytli Barnese za ruce a začali ho odvádět. Zvedla jsem se a začala utíkat za nimi a když jsem viděla kam jdou, věděla jsem moc dobře co to znamená. Další mazání jeho paměti.
Nedopustím, aby si nepamatoval to co jsme spolu prožili. Vnikla jsem mu do mysli a poslala mu zprávu ,,Nedovolím, aby ti znovu ublížili a mazali ti paměť. Pokusím se tomu zabránit, mé schopnosti to dokážou." řekla jsem. Bucky zvedl svou hlavu ke mne mezitím co ho pokládali na sedadlo. ,, Mizíme odsud. Mezitím co ti budou mazat paměť, budu svými schopnostmi tvůj mozek chránit. Nedostanou se do něj a hned jak proces skončí popadneš ty dva idioty před tebou. Postarám se o ostatní. Musíme pryč, takhle to dál nejde" řekla jsem a zahleděla se do jeho očí. ,, Zmizíme" řekl ve své mysli a já na něj kývla. Proces skončil. Bucky vyskočil ze sedadla a začal se prát se dvěma muži před sebou. Přeskočila jsem zábradlí a začala jsem vojáky svými schopnostmi vraždit. Díky Wandině schopnosti jsem dokázala roztrhat nejméně dvanáct můžu, mezitím co Bucky se postaral o dalších deset. Všechny jsme pomalu likvidovali. Utíkali jsme budovou a snažili se dostat k východu. Cestou jsme potkali několik dalších vojáků, o které jsme se museli postarat. Když jsme konečně spatřili světlo okolního světla otočila jsem se zpět k budově. Ve svých rukách jsem začala hromadit energii, kterou jsem zničila celou budovu Hydry a zabila tím všechny v ní. Budova se propadla hluboko do země a my se ocitli uprostřed džungle. Několik hodin jsme se snažili dostat z toho nekonečného bludiště, až jsme konečně zaslechli zvuky hudby a šli za ním. Došli jsme na kraj a zahlédli před sebou obrovské město a uprostřed se tyčila socha.

,,Jsme v Riu de Janeriu" řekla jsem a žasla tím, že konečně vidím okolní svět. Zeptali jsme se místních, kterým směrem je letiště a když jsme na něj konečně dorazili došlo mi, že se bez peněz nemáme jak dostat zpět do New Yorku. Bucky měl jasný úkol, zaměstnat muže, který stál opodál, mezitím co mu schopnostmi vytáhnu kreditní kartu z kapsy. Mezitím co Bucky odváděl jeho pozornost jsem nenápadně vytahovala kartu. Konečně nám štěstí přálo a hned po tom, co jsme ji ukradla jsem na Barnese kývla, že už toho může nechat. Rozloučil se z mužem a vydal se mým směrem. Zasmála jsem se a objala ho.

,,Vyšlo to!"

,,A teď pojď rychle zamnou, než si toho všimne" řekla jsem se smíchem. Koupila jsem dvě letenky do New Yorku a ohlédla se na Barnese.

,,Bucky doufám, že ti nevadí, že se vydáme zpět do New Yorku? Musím za otcem a Avengers. Musíme jim říct co vše se stalo. Poletíš semnou, že? Všechno to spolu zvládneme. " řekla jsem se strachem v hlase. Bála jsem se, že mně opustí. Ale usmál se a z jeho obličeje se vytratili obavy.

,,Půjdu kamkoli kam ty "zasmál se a já se začala červenat.

,,Takhle jsem tě nikdy neviděl. Copak ty se červenáš?"řekl a začal se smát. Stud z mých tváří sice nezmizel, ale začala jsem se smát také.

Dřív než jsme se poznaly tak byl hrozně zamlklí a vůbec nemluvil, ale mě se otevřít dokázal, protože věděl že mi může věřit. Mám ho moc ráda a nechci ho ztratit. Čas, který jsme spolu strávili ve mně vyvolal tolik neznámých pocitů. Věděla jsem, že nejde jen o přátelství. Nedokázala jsem se na něj dívat tak jako dřív, protože to jako dřív nebylo.

-Hikway Stark