Splněný sen [dokončeno]

#14 - Nový šťastnější život

,,A teď už předám slovo naší Zoe!" uvedl mě Seb.

,,Díky Sebe. Tak co, bavíte se dnes dobře?" zeptala jsem se obecenstva a to odpovědělo hlasitým křikem.

,,Další cover je pro mě hodně výjimečný. Prožila jsem na vlastní kůži, jaké následky slova můžou mít. Proto chci alespoň tohle cestou vás všechny poprosit, abyste na sebe byli milý. Je to důležitější, než si dokážete představit. Tohle je Kill Em With Kindness," uvedla jsem písničku a kluci začali hrát.

,,The world can be a nasty place. (Svět může být ošklivé místo)

You know it, I know it. Yeah..." (Ty to víš, já to vím)

,,Your lies are bullets, your mouth's gun. (Tvé lži jsou náboje, tvá ústa jsou zbraň)

No war in anger was ever won." (Žádná válka ve zlobě nebyla nikdy vyhrána)

V reproduktorech začalo hlasitě praskat. Přikryla jsem si uši rukama a zakřičela do zákulisí.

,,Co se děje?"

Zvukař na mě jen pozvedl ramena a zakroutil hlavou. Vypadal stejně vyděšeně jako já.

Praskání přestalo a já mohla pokračovat ve svém zpěvu. Kdyby ovšem nezněl úplně jinak, zněl tak, jak jsem si kdysi myslela že zní. I lidem se ten můj hlas nelíbil a začali bučet.

,,Můžete mi vysvětlit o co tu jde?" otočila jsem se na kluky a mluvila bez mikrofonu.

,,Zoe promiň, já..." ozval se Denis a kluci zrudli.

,,Počkej, nechceš mi doufám říct to, co si myslím že chceš říct."

,,Mrzí mě to Zoe."

To už bylo moc a já jsem se slzami v očích utekla z pódia s Denisem v zádech.

,,Zoe počkej, já ti to vysvětlím."

,,A co mi chceš vysvětlovat? Udělals ze mě úplnou krávu! Už se nemůžu ukázat na ulici, tohle je konec! Věděla jsem, že všechno je až moc perfektní na to, aby to byla pravda..."

,,Zoe!" Denis mě chytil za ruku, ale já se mu vysmýkla.

,,Nech mě být," vydechla jsem a poklidně odešla.

,,Ahoj Zo-, Zoe?!" zarazila se moje máma když jsem ubrečená dorazila domů. Zabouchla jsem za sebou dveře a nehodlala je už nikdy otevřít. Chtěla jsem být napořád sama, zachumlaná ve své peřině.

,,Zoe! Už je to skoro týden, nechceš už jít ven?" zeptala se mě máma ve futrech.

Zakroutila jsem hlavou a otočila se na posteli zády k ní. Slyšela jsem jen hlasité povzdechnutí a klapnutí dveří.

,,Slíbil jsi, že jí nikdy neublížíš!" zakřičel David na chodbě.

,,Já vím, mrzí mě to, nechtěl jsem..," obhajoval se Denis.

,,Vypadni z tohohle baráku, okamžitě!"

Vzpomněla jsem si, že mám u něj doma pořád nějaké věci. Napsala jsem mámě vzkaz, na rameno si vzala sportovní tašku a vyšla z domu.

Zazvonila jsem u dveří.

,,Zoe?" oslovil mě Denis překvapeně.

,,Jdu si pro své věci," špitla jsem a proklouzla okolo něj dovnitř.