Deidara ležící ve své posteli ještě příjemně podřimoval, když najednou začal zvonit budík. Dei se přetočil ke stolu na, kterém zvonil budík a rozčíleně se ho pokoušel vypnout. Když mu to nešlo, praštil do něj pěstí a budík přestal. Nesnášel vstávání do školy a co nesnášel ještě víc bylo pomyšlení jak dlouho tam dneska zase bude hnít a nudit se. Ještě před pár měsíci byl nadšený ,že se dostal na školu po, které vždy toužil. Umění je jeho život a jeho obrovská vášeň. Deidara přestal trucovat, protože věděl že do školy musí i když se mu nechce. Šel si dát rychlou sprchu, nasnídal se a vyrazil do školy. Když přišel do své třídy jenom si otráveně sedl je svému stolu, hodil si tašku na stůl a čekal až začne hodina. Najednou zazvonilo a do jejich třídy vešla jejich učitelka Kurenai s nějakým klukem. Byl bledý jak stěna, měl černé havraní oči a černé vlasy. Že by nový žák?Pomyslel si Deidara. Dobrý den Žáci, tohle je váš nový spolužák Sai. Oznámila Kurenai .Sai se uklonil na znamení že všechny rád poznává. Dobře Saii(Saji)můžeš se jít posadit a Kurenai začala s výkladem. Sai si sednul před Deidaru a začal se rozhlížet po svých nových spolužácích. Hej ty, šťouchnul do něj Deidara.Co chceš? Zeptal se Sai. Co to máš na tom bloku?Zeptal se zvědavý Dei a nezpouštěl oči z bloku, který ležel na Saiově lavici. Co ti je do toho? Zeptal se Sai a otočil se zpátky ke svému stolu a začal poslouchat Kurenaiin výklad .Deidarovi to nedalo, protože byl strašně zvědavý, čekal až Sai nebude dávat pozor. Natáhl se k jeho lavici a nenápadně mu bloček sebral. Začal si prohlížet kresbu, která byla na bločku a celkem ho zaujala. Po chvilce si Sai všiml že blok, který ležel na jeho lavici je pryč. Začal ho hledat a nikde ho neviděl. Otočil se a viděl jak Deidara zkoumá jeho malý blok s kresbami.Co si to dovoluješ?Kdo ti dovolil hrabat se v mých věcech? Vychrlil Sai naštvaně a vyškubl mu blok z rukou.Tak promiň.Jen sem byl zvědavý,hezky kreslíš, ozval se Dei a usmál se .Už ti někdo někdy řekl že si pěkně otravný? Ozval se Sai. Jo.Hodně lidí,řekl Dei a ušklíbl se. Sai se naštvaně otočil ke svému stolu. No tak jsem toho zas tolik neudělal ne?To se na mě budeš zlobit kvůli tomuhle? Ptal se Deidara nechapavě.Sai se na něj otočil a chvíli si ho prohlížel. Deidara byl lehce zmatenej proč na něj tak kouká. Omluvám se a usmál se.Sai se otočil zase zpátky.Omluva se přijímá a usmál se. Deidaru to trochu překvapilo a po zbytek dne si Saiie prohlížel.Když zkončila škola , tak se šel obléct a nemohl se čekat až odtud konečně vypadne. Vyšel ven a u vchodu spatřil Saiie jak si něco čmárá do malého bloku.Potají se mu vkradl za záda a pozoroval co kreslí. Copak to je? Otázal se zvědavý Deidara. Sai se lekl a lehce uskočil .Už to děláš zase?Vyjekl.Co tím myslíš řekl Dei. Už zase mě špehuješ.Nezlob se tak na mě furt,řekl Dei a Přitiskl si ho k sobě. Můžeš mi říct co děláš? Nic ,jen nechci aby si na mě nebyl naštvanej,řekl mu Dei. Ok, nebudu na tebe naštvanej, když mě teď okamžitě pustíš a trochu mě to tu okolo neukážeš,řekl Sai.Dobře řekl Dei a pustil ho. A co by si tu přesně chtěl ukázat? Kde jsou tu zastávky na autobusy, nákupní centra, dobré restaurace a tak. Jsem tu ve městě úplně nový, takže to tu vůbec neznám. Dobrá tak pojď za mnou.
Děkuji za přečtení a mooooc se omluvám za všechny chyby co tu jsou a podobně.Budu moc ráda za všechny vaše komentáře a hodnocení. Taky budu moc ráda, kdyby jste mi řekli jestli chcete další kapitolu a jestli vůbec má cenu ji psát. Doufám že se vám moje první vydání líbilo. Je to moje fakt úplně první kapitola od sebe ever, tak snad se líbí a u další kapitoly zatím ahoj :)
