I Love You Fred Weasley!

{5}

Postupně u mě byli všichni členové mojí rodiny. Každý mi řekl, že mě má rád a že je mu to líto. Na tyhle řečičky jsem fakt uši neměl, ale co.

,,Georgi, nepůjdeme si na zahradu zahrát famfrpál?"

,,Fajn Frede i s Ronem a Ginny a Billem."

Šel jsem ještě říct ségře a ve sportovním jsem si sedl na trávu.
Byla hezky zelená a měkká, dobře posekaná a upravená. Tohle byla vždycky moje práce, sekat zahradu.
Teď už nikdy...

Rozhodl jsem se následovně, do té minulosti půjdu a třeba se stane zázrak a svou rodinu ještě uvidím.

Ginny odhodila koště do trávy a klesla vedle mě.

,,Já toho Harryho doopravdy miluji."
Zasnila se.

,,Zavři pusu a neslintej, Harry by ti nerad viděl až do krku."

,,Hej, tobě žádná dívka hlavu nepopletla?"

,,Proč by to ta holka dělala?"

,,Nevím, aby se o tohle tupé koště s hůlkou a kouzelnou svačinou mohla starat."

,,Nejsem koště a moje záškolácké zákusky nech být na pokoji."

,,Oni ale nemají pokoj Frede."

,,Tak jim ho zařiď."

Ona je ve vtipkování a odpálkovávání dobrá. Naše debata skončila ve chvíli,.kdy se na obzoru objevili další členové naší kouzelnické rodinky.

,,Ginny je střelec, Ron brankář, Fred a George jsou ti dva co odpalují potlouky, hold si nevzpomenu, jak se to nazývá, mám okno."
Začal Bill.

,,Ty jsi nějak starý Billíku?" Zeptal se George.

,,Brzo zemřu a -"

,,To jsi podělal Bille."
Praštila ho Ginny koštětem a lítostivě se na mě podívala, stejně jako zbytek mého sourozenectva.

,,Půjdu do té minulosti, nic jiného mi nezbývá..." Řekl jsem a všichni zalapali po dechu.

,,Vrhnem se na ten famfrpál?" Zeptal se Ron.

,,Jo, jdem," ozval jsem se a tím uklidnil své sourozence.

Ron si stoupl do "branky" a hrálo se. Potlouk sem, camrál tam, vůbec jsem si to neužíval, koukal jsem do blba a proto se o vteřinu později ozvalo: ,,Frede, potlouk!"

Nestihl jsem uhnout a potlouk vrazil do mých zad, neudržel jsem se na koštěti a spadl jsem dolů na trávu.

,,Frede jsi v pohodě?"

,,Jo, ale strašně mě bolí zápěstí." Odpověděl jsem.

,,Máš ho zlomené zlato," ozvala se mamka a poklepala mi hůlkou na již zmíněnou část ruky, aby ji vyléčila... Po chvíli jsem už žádnou bolest necítil...

JAK NA NOVÝ ROK, TAK PO CELÝ ROK BYCH MOHLA TY KAPITOLY VYDÁVAT...