Secret love song... N.H.

••• Long time •••

Sestoupím pomalu za asistence bodyguarda, jelikož podpatky opravdu nejsou má oblíbená věc, po schůdcích letadla poté co poděkuji pilotovy a stevardce za příjemný let a nastoupím do přistaveného automobilu. Stále ještě jsem trochu mimo z toho všeho, ale někde tam uvnitř se začínám pomalu a jistě těšit víc a víc, a to nejen protože uvidím skoro po třech měsících osobu, která kdysi dávno ukradla mé srdce, ale hlavně proto, že jsem zpět ve své rodné zemi.

Ihned jak dosednu na pohodlné sedadlo auta, můj zrak zaregistruje bílou obálku položenou na vedlejším sedadle. Niallův nezaměnitelný rukopis mi vykouzlí a rtech malí úsměv a já opatrně vytáhnu malou kartičku se stručným vzkazem.

••••••••••

Má drahá Elijah

Pokud si čteč tyto řádky splnila jsi mou první prosbu a já jsem velmi rád. Nyní se pohodlně opři a vychutnej si cestu na jedno místo, které už jsi velmi dlouho nenavštívila.

Miluji tě Niall xxx

••••••••••

Ten krátký a jednoduchý vzkaz spustí v mé mysli doslova tornádo. Můj mozek se snaží přijít na to, jaké místo to je, ale skoro všechny nápady ihned zavrhnu. Nakonec se rozhodnu udělat to co mi napsal ve vzkazu a pohodlně se usadím, zatím co sleduji krajinu ubíhající za oknem.

Sleduji míhající se obrazce a zjišťuji, že krajina kolem je mi velmi povědomá, stále víc a víc mi na mysli vyvstává myšlenka, že naše cesta vede do mého rodného města a to se mi také po zhruba dvou hodinách potvrdí, když mineme ukazatel s mě velmi známým nápisem Mullingar a o malou chviličku později začne moje srdce zběsile bít, když auto projede městem a po krátké chvilce zatočí k místu obehnanému velkou zdí kousek za městem a k velké kovové bráně a zastaví kousek o dní.

V tu chvilku mi dojde význam toho vzkazu. Ano tady jsem nebyla hodně dlouho. Neměla jsem odvahu ani sílu znovu prožívat ty muka. Nebo jsem prostě jen nechtěla. Stále ještě to po těch všech letech tolik bolí. 

Moje oči se zalijí slzami, když mi řidič otevře dveře a já vystoupím a vydám se pomalu a jistě na místo, na kterém jsem nebyla už tak dlouho. Kráčím po cestičce vysypané štěrkem a moje srdce bije rychleji a rychleji a slzy tečou stále víc a víc. Hledím na ten náhrobek a na ty fotografie a nechám všechno to napětí odejít spolu ze slzami, když klesnu na lavičku naproti hrobu.

„Mami, tati, tak velmi se omlouvám....."

••••••••••

Vyvěste vlajky :( vím trvalo to dlouho, ale prostě rodina, práce, vánoce.... Je toho hodně a já nestíhám. Tak snad vás potěšila, alespoň trochu tahle krátká kapitola, aby jste věděli, že jsem na vás nezapomněla lásky moje ♥ Komentáře a hvězdičky potěší děkuju moc ♥

With big love

Vaše Nathalii