Chalet girl

Úvod

Ležela jsem na nemocničím lůžku.Vše kolem mě bylo rozmazané.Jediné co moje oči rozpoznaly byli obrysy postav zhlížejících směrem ke mě.Postupem času se mi zorničky zmenšily a já viděla dobře.Zmateně jsem se rozhlédla kolem sebe.Byla jsem v nemocnici.Začala jsem přemýšlet co se vlastně stalo.Pomatovala jsem si tátu jak drží mámu jinak nic.Všechno je v háji.Z mého dumání mě vyrušila kapka,která dopadla na mojí hruď.Podívala jsem se komu ta slza patřila.Na demnou stál můj táta."Miluji tě zlatíčko"řekl jednouduše.Odvrátila jsem pohled na sestřičku.Měla lítostiví ale taky starostlivý výraz v obličeji.Po chvíli jsem se opovážila roztrhnout ticho,které bylo v místnosti."Kde je mamka?"zeptala jsem se jednoduše.Sestřička pohotově odpověděla"Bojují o její život,je v kritickém stavu ohrožení života.Má zlomených 6 žeber,které jí propíchli slinivku.Zlomené obě dvě zápěstí.Naštíplou holeň.Silný otřes mozku.Zlomenou lebku a nos o nohách nemluvně.Teď tě tu necháme o samotě,určitě jsi hodně unavená".Nic jsem neřekla jen jsem kývla a hlouběji se zamuchlala do nepohodlné nemocniční postele.Otočila jsem se směrem k oknu.Přede mnou se rozjímal nemocniční park v celé své kráse.Koukala jsem se na ty lidi v parku.Později mě to taky uspalo.Probudil mě známý zvuk,který vycházel z tátovýho mobilu."Sakra"zaklel."V pohodě tati stejně bych se už brzo určitě zbudila"kývla jsem."Víš zlatíčko nevím jak ti to mám říct."Ukápla mu slza a pak další a další."T-vojje,tv--oje ma-minka,vvíš ona."Následovala dlouhá odmlka a já mu ukázala ať mlčí,vím co chtěl říct."Ona tu operaci nezvládla"doplnila jsem ho.Skryla jsem svůj oblyčej pod peřinou."Tati,prosím odejdi."řekla jsem a vzlykla si."Al-"řekl pohotově."Pššt..běž!".Beze slov odešel.Začala jsem nekontrolovatelně brečet.Nevím jak dlouho jsem brečela,ale myslím,že nějaká doba to byla.         Když jsem se uklidnila nechápu jak,ale znovu jsem usnula.

O 2 ROKY POZDĚJI:

"Tátí?Jdu na směnu.Dnes mám celodenní,přes Vánoce je tam strášnej fofr.Vrátím se o půl osmé.Na lince vedle lednice jsem ti včera připravila jídlo tak si ho prosímtě ohřej.Já už musím běžet,jinak mi ujede autobus.Hlavně se prosím tě neválej celej den u té postele jak to máš ve zvyku!Ale teď už fákt musím tak se měj!"Zavřela jsem dveře a šla směrem k autobusové zastávce.Už z dálky jsem viděla moji nejlepší kamarádku Alex,která mi mávala.Přišla jsem k ní a pořádně jí obejmula."Čááu kočko"řekla."Ahoj brouku"odpověděla jsem jí.Obě jsme se začli smát.Mám jí ráda.Je s ní strašná sranda.Má blonďaté vlasy střižené do delšího mikáda.Má křišťálově modré oči a kluci po ní neuvěřitelně jedou.Pracuje se mnou v Mcdonaldu.Začali jsme si zase nekonečně povídat.Z našeho povídání nás vyrušilo hvízdnutí.Prudce jsem se otočila a za mnou stál v celé své kráse můj bývalej kluk Nick.Rozešli jsme se poté co jsem se dozvěděla,že mi umřela mamka.Uvědomila jsem si,že je to namyšlenej,bezcitnej,sobeckej,perverzní kok*t."Jéžiši Nicku,to jsme se lekli,to se nedělá...tytyty!to tě rodiče neučili?!Nehci mluvit za tebe,ale asi ne,protože co se týče slušného chování,to ti jaksi chybí."udělala jsem lítostivou grimasu a otočila se zpět na Alex,která na mě udivaně koukala."Chápu,že tě ještě furt mrzí že ti chcípla matka Am,ale nevilíváš si jí na správném člověku.Ty mě znáš a víš,že nemáš dělat to co nechci."Ne nevím a ani mě to nezajímá"řekla jsem a povzdychla si.Po chvíli Nick odjel i s partou jeho kámošů