CAMREN - jednodílovky

Work from Home

Tohle jsem napsala ještě před tím, než se stala ta věc s Camilou...

Jistěže Camila věděla, že pokud si chce žít v luxusu a kupovat si drahé věci, tak se musí vydělávat a když ona nebyla ta, co je zrovna ochotna brzy vsávat a vydat se do práce... musel to být někdo jiný. Ne, že by si stěžovala, že se může projíždět v drahém autě, chodit na vybrané večírky v krásných šatech a chlubit se vším, čím ji její přítelkyně – Lauren rozmazlovala. Jen nesnášela tyhle pozdní večery, kdy se Lauren stále nevracela domů.

Seděla na velké červené kožené pohovce, v ničem, jen pod modrou přikrývkou, dívala se na televizi, která byla před ní zavěšená na zdi. Možná se na televizi dívala, ale nevnímala, co se na obrazovce odehrává. V ruce držela sáček s Haribo medvídky a každou chvíli si vzala jednoho do pusy, ne že by si připadala nějak uboze, milovala pozdní mlsaní a výpravy do ledničky. A ne, že by to bylo nějak na její postavě vidět, byla jen občas trochu takové dítě, co se o sebe nedokáže postarat a dobře to věděla, proto byla Lauren vděčná... ale bože, jediné, co teď chtěla bylo, aby se Lauren už vrátila a lehla si tu k ní pod deku a mazlila se s ní a... možná něco víc. Camila otočila hlavu na prázdné místo vedle sebe a přála si aby tam seděla Lauren a ona ji mohla položit hlavu na klín a nechala se hladit ve vlasech. Místo toho si jen povzdechla a rukou znovu zašustila v sáčku.

Nudila se takhle už nějakou dobu, ale trpělivě čekala, co jiného ji také zbývalo. Pak ji ale zrak přistál na jejím mobilu, chvíli to zvažovala, ale pak neodolala, položila sáček s bonbóny vedle sebe a vzala do ruky svůj mobil. Přejela kontakty, dokud nenarazila na zelenookou dívku a přiložila si mobil k uchu. Uslyšela pár pípnutí, než na druhém konci zašustilo.

„Lauren?! Vrať se už domů, prosím!" Vyhrkla Camila dříve, než Lauren stihla vydat hlásku.

„Camz..." Camila vydala tiché zakňučení nad přezdívkou a něžným tónem jejího hlasu, tohle čekaní ji jednou zabije. „Běž spát, nevím na jak dlouho to tu bude, mám hodně práce..."

„Laaauren!" Zaskuhrala Camila zoufale a podrážděně. „Vždyť jsi šéf!"

„No to ano, ale to neznamená, že nemám práci a za chvíli má přijet... no prostě jeden důležitý... dejme tomu, obchodní partner a budeme mít hromadné jednání."

„Takhle pozdě? Lo, máš práci tady doma! Starat se o mě a mazlit se semnou!" Camila vyšpulila spodní ret v protest i když si byla vědoma toho, že ji její přítelkyně neuvidí, snažila se alespoň svůj protest vložit do tónu jejího hlasu.

„Camzzi..." Lauren si povzdechla, věděla, jak dokáže být její dívka tvrdohlavá a jak malá, ale taky věděla, jak je u toho roztomilá.

„Mmm, Lauren? Víš, že tu čekám na tebe?" Změnila Camila naprosto tón hlasu a nádech tohoto rozhovoru a zkusila to jinak.

„Camilo! Přestaň! I přesto jak moc chci, nemůžu..." Teď byla na řadě Lauren s protestem, nebyl pochyb o tom, že by nejraději teď hned vyrazila domů a přitulila se ke své Camz.

„Fajn!" Bylo vše, co naštvaná Camila řekla. Lauren věděla, že je naštvaná, ale také věděla, že bude lehké zařídit, aby ji Camila odpustila a už se na ni nezlobila.

„Uvidíme se pak Camz, vynahradím ti to." Řekla Lauren s úsměvem, který byl jasně poznat i na druhé straně telefonátu.

„No doufám!" už chtěla zavěsit, ale připadalo ji to moc bezohledné, a tak trochu jemněji dodala „pa" a hovor ukončila. Ale přesto byla naštvaná.