Other Slytherin girl: Bonuses ✔

🎄 D R U H Ý

,,Moc mě to mrzí, holčičko, ale nemůžeme si teď toho tolik dovolit," zašeptala Marlene.

,,To nevadí," opakovala Millie, ,,ale v bance u Gringottových mám přeci dost galeonů-"

Marlene však zavrtěla hlavou. ,,Galeony nám tady nepomohou. A je hezčí, když strávíme Vánoce tady než někde jinde."

•••

/rok 1972

,,Loni jsem odjížděla já, teď odjíždíš ty," zabručela Cissy, když pozorovala Millie, jak si balí své věci do kufru.

,,Ty nejedeš na Vánoce domů?" zvedla Millie hlavu a nadzvedla obočí.

,,Nevím. Mně ani Andromedě rodiče zatím nenapsali. Možná budou trávit Vánoce s Walburgou a Orionem. Rodiče Siriuse," dodala rychle Cissy.

,,Ach tak," zamumlala Millie a zavřela si kufr, ,,takže vás nechávají tady."

,,Jo," ušklíbla se Narcissa, ,,tak pojď, půjdeme na večeři."

•••

,,Tak ahoj, Cissy," usmála se Millie a objala jí.

,,Tak šťastné a veselé. A užij si to," vrátila jí úsměv Narcissa. A pak už Millie nastoupila do kočárů, jež ji odvezly až do Prasinek, kde z nástupiště nastoupila do bradavického expresu. Našla si volné kupé a posadila se. První polovinu cesty strávila tím, že koukala z okna a dumala nad věcmi, které jí vrtaly hlavou.

,,Millie! Co ty tu děláš?" otočila se za překvapeným hlasem, který slyšela ode dveří.

,,Remusi!" podivila se a přejela ho pohledem od hlavy až k patě. Vlasy měl rozcuchané, na tváři měl další jizvičky a vypadal unaveně. ,,Co tady děláš? Ty nezůstáváš v Bradavicích s Poberty?"

,,Ne," vzdychl si a posadil se na sedadlo naproti, ,,moje maminka je nemocná, a tak za ní jedu, víš?"

,,To mě mrzí," špitla tiše, ale upřímně. Zvědavě Rema sledovala. Byl sice unavený, měl záplatované oblečení a vypadalo to, že nepatří zrovna k nejbohatším, ale byl milý, i přes jizvy pohledný a měl dobré srdce.

,,Třeba jí už bude lépe," snažil se usmát Remus. Kéž by byla Millie věděla, že ve skutečnosti nemocnou maminku nemá. On sám byl nemocný, dalo by se říct. Remus byl totiž vlkodlak a nikdo kromě něj, jeho rodičů, Brumbála, McGonagallové a madame Pomfreyové to nevěděl.

,,A co ty?" změnil téma a usmál se na ni mile.

,,Jedu k tetě," pokrčila rameny.

,,K tetě?" podivil se. ,,Ale co tvoji rodiče?" tahle jediná věta by stačila k tomu, aby se Millie do očí nahrnuly slzy. Statečně je však potlačovala.

,,Nemám rodiče," šeptla sotva slyšitelně, jenže Remus to zaslechl.

,,Promiň! Promiň, já... to jsem nevěděl... nechtěl jsem-"

,,To je v pořádku," mávla nad tím rukou. Jenže to v pořádku nebylo. A nikdy nebude. Někteří lidé mají možná smutné osudy, ale je jen v jejich moci, aby s nimi něco udělali a obrátili svůj život k lepšímu.

•••

,,Tak veselé Vánoce, Millie," objal ji krátce Remus, když vystoupili z vlaku a loučili se.

,,I tobě, Remusi, užij si je. Budu doufat, že je tvoje maminka zdravá!" usmála se na něj a zamávala mu, než proběhla přepážkou. Remus nasadil falešný úsměv, aby nic nepoznala. A pak stejně jako ona proběhl přepážkou a setkal se se svým otcem. Rem sklopil pohled a Lyall Lupin mu povzbudivě stiskl rameno. Chtěl svému synovi dokázat, že mu byl, je a bude vždycky oporou.

•••

,,Je mi líto, Mil, ale letos to budou trochu chudší Vánoce," povzdechla si zkroušeně Marlene Pembertová a nandala Millie na talíř malou porcičku štědrovečerní večeře.

,,To nevadí," ujistila ji s hraným úsměvem Millie a vzala si příbory do rukou. Nebyla to tak docela pravda. Vánoce byly jejím nejoblíbenějším svátkem. Ale zároveň věděla, že Marlene se snaží stůj co stůj, aby Millie ve všem vyhověla. Nejkrásnější na tom bylo, že Marlene Millie vychovávala jako svou vlastní dceru a snažila se jí kouzlit úsměvy na tváři, ačkoliv mezi sebou neměly žádné příbuzenské pouto. To ale věděla jen jedna z nich. Ta starší, jež teď s bolestí v očích pozorovala malou Millie, která se pustila do večeře.

,,Moc mě to mrzí, holčičko, ale nemůžeme si teď toho tolik dovolit," zašeptala Marlene.

,,To nevadí," opakovala Millie, ,,ale v bance u Gringottových mám přeci dost galeonů-"

Marlene však zavrtěla hlavou. ,,Galeony nám tady nepomohou. A je hezčí, když strávíme Vánoce tady než někde jinde."

Děvčátko přikývlo. A zatímco Millie, jež se užírala smutkem uvnitř sebe, večeřela svou chudou večeři a ráno si otevírala těch několik maličko dárků, které dostala, Remus prožíval bolestivou noc ve své vlkodlačí podobě. Někdy se zkrátka vánoční svátky nevyvedou tak, jak bychom si přáli. A to, že si někdo v podobě malého dárečku na toho druhého vzpomene, dělá Vánoce ještě krásnějšími, ikdyž nepocházíme z nejbohatší rodiny. Je to to pravé kouzlo Vánoc.

Možná dnes trochu "smutnější"? Ale i tak doufám, že se vám líbil😊
Mimochodem, můžete si psát o věnování a koho byste rádi vidělo v dalších kapitolách, popř.jaké scény byste rádi četli atd.😊a vlastně...kolik byste chtěli kapitol?😂
Je to skvělý pocit se zase k OSG vrátit, doufám, že i vy jste rádi🙈
Neplecha ukončena.
Thx, ILY❤
-Milka💕