Dance And Love ✔️

27 - Návrat

Ahojky, docela si nahrávám, když vám část přidávám dneska a chci další v sobotu :D musím to prostě stihnout :D doufám, že se bude líbit a omlouvám se za chyby :) každopádně tahle část je dlouhá, má přes 4600 slov :D

Justin

Bell: Ahoj, je mi líto, že jsi mě tak odbyl, nevím, co se stalo, ale chtěla jsem ti jenom pomoct. Jela jsem domů, abys věděl.

Povzdechl jsem si a mobil hodil zpátky na stůl v obýváku. „Co je?" nechápavě se na mě podíval můj bratr. Ano, slyšíte správně, můj bratr. „To neřeš, radši mi to laskavě pořádně vysvětli" byl jsem na něho přímo nasranej. „Klid brácha, myslel jsem, že budeš v klidu" pokroutil hlavou a já ho zavraždil pohledem. „Já mám bejt v klidu? Myslíš to vážně?" držel jsem se zuby nehty, abych to tady přímo nezabil. „Co jsi tak nabrušenej? Neměls dlouho sex nebo co?" tak jo, tenhle kluk je fakt dement. „Co to meleš za sračky? Čekal jsem, že za ty dva roky jsi aspoň trochu vyspěl, ale ono hovno" tomuhle klukovi byla 20 prosím pěkně.

„Sorry, zřejmě bych měl jít k věci" konečně řekl něco, co dávalo smysl. „To bys měl, Jaxone" napil jsem se piva, co jsem měl položený na stole a pak ho vrátil zpátky. „Co chceš vědět?" nadzvedl jsem obočí. Co to zase mele? „Chtělo by to vědět, co tady kurva děláš a pak můžeš i detaily" vůbec jsem nechápal, proč se ve středu večer objevil u mých dveří od bytu. „No..." napil se taky piva, i když by tady neměl, ale jeho to nezajímalo a mě to bylo u prdele. „Rozešel jsem se s Jess" no a? „A to znamená, že necháš školy?" to prostě nedávalo smysl.

„Jenže já neodešel, vyhodili mě" zamračil jsem se, jak nejvíc jsem snad uměl. „Co myslíš tím, že tě vyhodili?" „Prostě mě vyhodili, popral jsem se s klukem, co dělal do Jess, stačí?" překvapivě jsem se na něj podíval. „Chceš mi říct, že kvůli holce jsi se nechal vyhodit ze školy, do který jsi tak moc údajně chtěl, že jsi musel opustit celou rodinu?" nedivte se, že mám takovou náladu, tohle byl prostě debilní moment. „Jo! Přesně to jsem udělal, nejsem na to hrdej, ale stalo se!" rozhodil rukama.

„Dobře, vyhodili tě, co čekáš, že se bude teď dít?" „Myslel jsem, že bych u tebe mohl nějakou dobu zůstat, pak budu muset navštívit rodiče a začít znova" to nemyslel vážně. „Tak to teda ne, tady nebudeš, mám svůj vlastní život" nepřipadalo v úvahu, aby tady zůstal. „Proč ne?" zmateně se na mě podíval. „Protože když sis to tak hezky zavařil, musíš se smířit s následky, takže je čas navštívit naši" falešně jsem se na něj usmál. „A to mi nemůžeš pomoct? Zůstal bych tu jenom pár dní" povzdechl jsem si. „Brácho, tak i tam za nimi půjdeš, nemá cenu to odkládat" kdybych ho tady nechal, vyhýbal by se tomu, na to jsem ho znal moc dobře. „Fakt dík, brácho" pokroutil očima. „Za tohle si můžeš sám, rodičům jsi jednoduše oznámil, že chceš jít do Anglie na školu s holkou, se kterou ses znal půl roku, neřekl bych nic, kdybys tam fakt chtěl, ale šel si tam hlavně kvůli ní, protože tenhle typ školy je i tady v LA" věděl, že mám pravdu.

„Ty víš, že jsem neodešel jenom kvůli ní" povzdechl si. „Jo, ale dalo se to vyřešit, tys jednoduše utíkal od problémů, vždycky jsem tě ze všeho tahal já, naši o tom ani někdy nevěděli" byl jen o 2 roky mladší, ale nadělal toho tolik. „Kdybych tu zůstal, těžko říct, co by teď bylo" to byly jen řeči. „Sám víš, že to není pravda" natáhl jsem se opět pro pivo a napil se. „Odešel jsem pro dobro všech, to, že jsem chtěl s ní zůstat, mi v tu chvíli hrálo do karet" jo, až moc. „Jenže odejít do Anglie bez osobního rozloučení byl pro mámu, nejen pro ní šok" a tohle byl ten důvod, proč jsem tak nasranej.