Já jsem slavná,on je slavný[Marcus&Martinus] *DOKONČENO*

Kapitola 19

~Použijme prosím představivost a mysleme si, že místo těch dvou holek ve videoklipu hrají Vendy a Jessie~

,,Tak co říkáš," usmála se Alison, když jsem si přečetla slova songu. ,,Bude to mít aspoň nějaký úspěch?"

,,Jo, bude to super" usmála jsem se na ni a pobrala jsem si své věci. Dneska jsem skončila.

,,Co máš teď v plánu?" šťouchla do mě Alison a své věci si do tašky schovala taky.

,,Půjdu s Jessie do Kina na Anděl Páně 2 a potom si zajdem někam do cukrárny," odpověděla jsem a společně jsme vyšly z budovy.

,,Aha," pokývala hlavou Alison, ,,tak si to užijte."

,,Počkej," zastavila jsem ji, když chtěla odejít, ,,nechceš jít s náma?"

***

Stačilo pár dní a z Alison, mě a Jessie se stala nerozlučitelná parta. Nebyla snad myšlenka, kterou by jsme spolu nesdílely.

,,Proč mám takový divný pocit?," bouchla mě do ramene Jessie a posadila se na židli vedle mě. Chystaly jsme se právě zhlédnout konečnou fázi našeho společného songu Our Hearts are Busy. Po tom, co Alison poznala Jessie a poslechla si její hlas, změnila původní text songu tak, aby ho mohly zpívat tři.

,,Protože to bude tvůj první velký krok do nového světa," odpověděla ji místo mě Alison.

,,Mě osobně se líbil i ten starý," pokrčila rameny a soustředila se na obraz promítány před námy.

Po pár slovech jsem přestala vnímat. Za dva týdny měli mít Marcus a Martinus oslavu narozenin a já si pořád nemohla pomoct, ale stále jsem myslela na to, jak si Mac dopisuje s Kájou.

Vrtalo mi to hlavou, ale stačil jediný pohled na prsten se srdíčky a neblahý pocit mě hned přešel.

,,Je to bomba!" zatleskala Jessie, když klip dohrál. ,,Nikdy bych neřekla, že si někdy zazpívám vedle tak slavných osob.

,,Takže to tak může být?" zeptal se Erik a sedl si k počítači.

,,Blázníš? Je to boží," usmála jsem se, i když jsem to video vlastně vůbec neviděla.

,,Tak já to hodím na web, jo?" mrknul a už jsme ho neslyšely.

,,Už víš, co klukům koupíš?" zeptala se mě Jessie, když jsme se rozloučily s Alison a zamířily domů.

Práskla jsem se do čela. Já věděla, že jsem na něco zapoměla. Jak mám tak narychlo něco vymyslet?

,,Já si to myslela," zakřenila se a podala mi mobil s fotkou fotbalových výstavních bot. ,,Volal mi taťka, že by měl příští úterý konečně přijet a být tu až do mojich narozenin."

Pomyslela jsem na Jessiiného otce, který celý rok pracoval v zahranicí a domů jezdil minimálně. Často Jessie posílal fotky z míst, kde zrovna byl. Hrozně jo scházel, ale co mohla dělat.

,,No, pokračuj," vybídla jsem ji.

,,Zrovna je v Anglii a pracuje na nějakém projektu s hráči Madridu a Chalsei," oblíbené týmy kluků, byla moje první myšlenka. ,,Prý by nám ty boty mohli podepsat samotní hráči."

Vykulila jsem oči. Tohle se klukům bude určitě líbit. Fotbalové výstavní boty podepsané slavnými hráči. Nic lepšího by mě nenapadlo.