Myšlenky na pochodu

Děti

Jen tak na úvod. K téhle myšlence jsem se dostala, když jsem hlídala své malé bratránky.

Děti... Jsou tak děsivé! 

Proč, že jsou děsivé? 
Neznají hranice. Hranice, kam smí nebo naopak kam je přímo zákaz jít. Tam, kam by neměly pro jistotu lézt, jestli nechtějí schytat něco opravdu ošklivého. 

Jejich nevinnost vše jen krásně obaluje. Obaluje jejich děsivou tvář. 

Jak k vám vztahují ruku, chtějí objetí. Náhle se rozmyslí a drapnou vás silou za vlasy. Ještě se u toho smějí! Každý si pomyslí, že je to jen tím, že nemají rozum, ale co když je za tím něco více? Co když?

Každý byl děsivý. Každý byl dítětem. Avšak najdou se tací, kteří jsou děsivý stále, bez ohledu na jejich věk. To už je jiná kategorie děsivosti...