Tanaris - Bohyně života a smrti //ff//

40.kapitola (+15)

Pamatujete si na chyby, které jste v životě kdy udělali ? Nebo na něco co vás mrzí, ale už s tím nemůžete nic udělat ? Vy jako lidé si to můžete dovolit, dělat chyby. Děláte je celý život, ale já jako bohyně ? Nikoliv...

Ležela jsem s Lokim na posteli. Už skoro svítalo, ale pořád mě svíral v náručí a nehodlal pustit. Měli jsme oba pomačkané oblečení a celou noc si povídali. ,,Nejsi unavená lásko ?" ,,Ne, nejsem Loki." musela jsem se pousmát nad jeho pojmenováním. ,,Jsi zvláštní." zamumlal. ,,Proč myslíš ?" zeptala jsem se ho. ,,Midgarďané musejí spát." ,,Ale já nejsem ze Země." zavrtěla jsem se. ,,Tohle bych být tebou nedělal." zavrčel. ,,Co, tohle ?" rozesmála jsem se a zavrtěla se znovu. Ani jsem se nenadechla a Loki už byl nade mnou. Prudce mě políbil. ,,Řekni mi odkud si ? Řekni mi koho miluju ?" zašeptal. ,,Nemůžu, ještě není čas." vydechla jsem a rychle ho začala líbat. Pak už sem jen cítila jak se ze mě pomalu stahují šaty. Ani on už neměl oblečení. Skláněl se nade mnou a jeho dlouhé černé havraní vlasy mu splývali jako vodopády dolů po ramenou. Pohladila jsem ho po tváři a zadívala se mu do očí. Přitáhl si mě k sobě blíž. Začal mě hladit po celém těle. Cítila jsem ho všude. Byla jsem jako v ohni když mě zkoumal rty, zatím co já se snažila si zapamatovat každý centimetr jeho těla. Od jizvy až po sval. ,,Potřebuju tě." zašeptal. ,,Miluju tě." vydechla jsem. Loki do mě pronikl. Ucítila jsem malou palčivou bolest, kterou pak vystřídala náhlá slast. V opojné auře jsem s každým přírazem vykřikla jeho jméno. Ve chvíli, kdy mé tělo spalovala nekonečná touha a slastné napětí, ucítila jsem, jak se Loki vzepjal s něžným zasténáním a jeho božské sémě se ve mne rozlilo jako oheň. V ten okamžik prostoupila celé mé tělo uvolňující blaženost. Neudržela jsem hlasité zasténání s Lokiho jménem na rtech a napětí vystřídalo teplé uvolnění. Loki mě vzal do náruče a hladil mě dokud jsem neusla. ,,Loki. Ach, můj jediný Loki. Proč sem se jen do tebe zamilovala. To ty budeš zkáza. Nikoli pro svět, ale pro mě." zaznělo mi v hlavě. ,,Moc tě miluju Rebeko." řekl nežně a políbil mě do vlasů.