Why?

Lumos

Harry protočil oči v sloup. Ano. Tušil, že se jejich rozhovor bude točit kolem něj a Ginny, ale tón, kterým s ním Mia mluvila, se mu vůbec nelíbil. Věděl, že jeho kamarádi ho budou chtít hlavně povzbudit, ale obával se, že tuto záležitost berou příliš vážně.

Hermiona odvedla Harryho do obývacího pokoje a začala. „Harry. Chtěla jsem si s tebou promluvit o tvém vztahu s Ginny. Asi to pro tebe byl šok a poroto bych se tě ráda zeptala, jestli ti nemohu nějak pomoct..." odmlčela se na chvíli Hermiona a očividně si důkladně rozmýšlela, co řekne.

Vtom do toho vpadl Ron. „Zkrátka a dobře, Hermionu napadlo jestli by sis nechtěl promluvit s psychologem. Né že si o tobě myslíme, že to bůh ví jak potřebuješ to ne, ale myslíme si, že by ti to mohlo prospět. Totiž takoví lidé mají schopnost si s tebou o určitém problému povídat tak, že tě to potom přestane tížit." dokončil Ron.

„Jo. A tak čistě náhodou nemáte tip na nějakého psychologa, který by byl třeba rovnou můj soused co?" zasmál se ironicky Harry. K jeho údivu mu však pár sedící naproti němu jen přikývl. Harry na ně hleděl s mírně pootevřenou pusou. „Jako že Mell...že Mell je psycholog?" otázal se nevěřícně Harry. „Ano. Našla jsem no na internetu. Sice pracuje někde jinde, ale mohl by ti jakožto tvůj soused udělat tu radost, že ti pomůže bez ohledu na to, kde se zrovna nacházíte." usmála se na Harryho Mia. „Moc vám děkuji za radu, ale tuto službičku mi Mell poskytl už včera. Celou tu dobu co jsem s ním byl jsem si na Ginny ani nevzpomněl. Nic ve zlým Rone." dodal ještě, aby se náhodou touto poznámkou Rona nějak nedotknul. „V pohodě kámo." Řekl Ron a věnoval Harrymu jeden ze svých upřímných úsměvů.

Harry byl rád že tento rozhovor byl opravdu krátký. Když mu Hermiona nabídla bábovku a kávu, už, už se začal chystat k odchodu, když ho Hermiona zarazila. „Harry. Chci aby jsi věděl, že ať se stane cokoliv, my budeme vždy stát při tobě."„Díky moc. Brzy naviděnou."„Ahoj" Mia s Ronem Harrymu zamávali a Harry se přemístil.

.
Je 19. prosince. Harry se stal již velmi blízkým přítelem Mella, kterému řekl o Miině doporučení. Na toto doporučení Mell zareagoval tak, že k němu Harry chodil každý večer, díky čemuž téměř zapomněl na Gin, i vše ostatní. Jediné co v tu chvíli bylo pro Harryho důležité, byl jeho společník...
.

Bylo půl desáté večer a Harry se díval na televizi, když v tom lup a byla tma. Harry měl už hůlku v ruce a chystal se ji rozsvítit, když v tom se odněkud ozvalo „Lumos." Harry se zarazil. Vždyť nic neřekl. Tak koho teda slyšel? Harryho něco napadlo. Ale vždyť to nemůže být pravda. Pomyslel si a potichonuku došel k předělovým dveřím v obývacím pokoji a vtom znova. „Lumos maxima!"

Harry potichonuku došel ke dveřím a jelikož klíčem by nadělal velký rámus, šeptem zadeklamoval: „Alohomora." Dveře se otevřely a za nimi stál Mell s hůlkou v ruce. „Ty jsi kouzelník?" zeptal zeptal se Harry a jeho obočí náhle vystoupalo, jak nejvýš mohlo. „Ano." přiznal Mell tónem, jako by to mělo být něco, za co by se měl stydět.

„To je úžasné!" vyjekl Harry. Mell se na něj však podíval se nechápavým výrazem na tváři. „No konečně před tebou můžu mluvit otevřeně. Chápeš?" Z výrazu který Mell nasadil se dalo usoudit, že to asi pořád nechápe. „Tak dobře. Kouzelník-plus-kouzelník-rovná-se-nemuset-mít-žádná-tajemství. Nemít-tajemství-rovná-se-mít-se-dobře. Už chápeš?" Zeptal se Harry.

„Po takové době..." Ozval se znenadání Mell. „P-počkej! Jak to myslíš s tím, po takové době?" Zeptal se nechápavě Harry. „Já... Já ti to nemůžu říct. Už bys se mnou nepromluvil. Nechtěl bys mě vidět." Vzlykl potichu Mell.

„Melle. Já jsem tě nechtěl rozbrečet. Já mám tě strašně moc rád a jediné co teď chci je, abys byl šťastný. Řekni mi všechno a ať se propadnu, jestli teď zalžu. Melle, ať už skrýváš cokoli, já tě mám a vždycky budu mít nade všechno rád a slibuji že se na tebe nebudu zlobit. Ano? No ták. To zvládneš!" Harryho slova dala muži více odvahy. Namířil si na obličej hůlkou a pronesl: „Finite.."

Jeho obličej se náhle začal měnit. Jeho pokožka začala značně blednout. Jeho oči začaly chytat krásnou šedou barvu. Jeho plnovous zmizel a vlasy změnily barvu z kaštanové, na světlou blond. Kouzlo se také rozšířilo na celé tělo, takže pyžamo začalo působit dojmem, že na svém majiteli stále roste a župan taktéž.

Před Harrym se objevil „Draco Malfoy!" Řekl Harry zvýšeným a nevěřícným hlasem. „Říkal jsem ti že se ti to nebude líbit." Řekl Draco a rozbrečel se, jako malé dítě. Harry byl jedním skokem u něj a Draco se rozbrečel ještě víc. „Šššš... No ták... Ticho, ticho..." Harry se snažil vzlikájícího uklidnit. Když se mu to ale nedařilo, rozhodl se k radikálnějšímu řešení.

Přitáhl si Dracovu tvář ke svojí a dlouze ho políbil na rty. Draco se díky tomuto kroku již uklidnil. Po chvilce se však opřel Harrymu o rameno a usnul. Harry ho vzal do náruče a odnesl k sobě do bytu, kde ho uložil do své postele a sám si lehnul na pohovku.

Než Harry usnul, v hlavě si promítnul jeden fakt. „Miluju Draca Malfoye. No to je teda gól..."