Dívka Mafie

Kapitola 6 - Priority

FlashBack

Pohled Shale
"Rodriguezová pokud se dostanete do konfliktu s ostatními rodinami, je možné, že vás budou mučit než vás zabijí. Je nezbytně nutné, kdyby tahle situace nastala, aby jste až do vašich posledních chvil byla loajální k naší akci." "Mlčet dokud mě nezabijí, chápu." odpovídám. "Já neříkám, že vás zabijí..." "Aspoň nejste naivní optimista. Já nečekám, že to bude jednoduché, ale jsem připravena čelit téměř čemukoliv." "Nezapomeňte mohou být až brutální, když budou chtít vědět informace, ale mohou vám také dát naději a nabídnout kompromis, který bez potvrzení jejich hlavy rodiny nedodrží. Buďte obezřetná." "Pane, se vší úctou, já také nejsem natolik naivní abych si myslela, že mé šance se z tohoto dostat jsou nějak extrémně velké, ale také víte, že neodstoupím." v poklidu oponuji. "Dobře. Takže..." podává mi složku "...město do kterého vás posíláme, je téměř zničeno. Je jedno jestli korupcí či drogovými dealery nebo jinými aspekty, jelikož hlavními šelmami co se perou mezi sebou, jsou rodina Ruvargo, kde je hlavou Vasil Ruvargo a Bonerti, kde je totožnost jejich hlavy neznámá. Obě rodiny mají, jak se také očekává, komplexy všude. Jejich ruce padají do všech zákoutí i okolních měst a došlo to do takové fáze, která je tak napjatá a devastující, že je nutné zakročit způsobem, který je téměř nemožný, proto tu také sedíte." "Co přesně chcete, abych tam dělala?" "Posbírejte co nejvíce informací, o různých akcích co provedli a co ještě budou. Dostaňte se jim prostě pod kůži a přežijte, to je váš úkol." dává mi další doplňující papíry a fotky. „Slečno, ze začátku se držte při zemi a nedělejte unáhlené závěry, jakmile dostanou podezření, většinou si nedělají hlavu a ihned se ohánějí smrtící kulkou. Je velmi pravděpodobné, že se dostanete blíže rodině Ruvargo. Vasil se spíš vyžívá v drogových obchodech, tak na tuto informaci dbejte." „Co když se dostane do hry rodina Bonerti?" „Popravdě nedoufám, že se to stane. Měla by se držet ve svém.. řekněme teritoriu. Je tedy pravda, že teď je mezi rodinami klid, ale nikdy nevíte co od Bonerti očekávat. Víme jen okrajové informace, pár jmen, obličejů... ostatně vše máte v těchto složkách." Poukáže na papíry, které držím a já je otvírám. Dívám se na fotky se jmény a snažím se je prohlédnout do detailů. „Jsou prý ze staré školy, ale nějak tuhle informaci nepobírám, pane." „Nejspíš se tím myslí jejich metody zabíjení. Říká se, že jsou to duchové tohoto města. Nikdo je nikdy neviděl zabíjet, i přes to, že jejich oběti byli zabity na veřejných místech. Vždy měli v ruce lotosový květ. Proto možná takto lidé soudí, jinak nemám ponětí proč by to povídali, nic o nich nikdo neví." „Prostuduji to nejmenšího detailu." „Rodriguezová, buďte opatrná a kdyby se cokoli zdálo příliš riskantní, raději to zabalte." Je celkem směšný, že mi něco takovýho říká, když mě pouští k nejnebezpečnějším lidem jednoho z největších měst tady. Každý krok bude nebezpečný. On mi mezitím podává ruku a já opětuji gesto. "Odteď komunikujte jen s člověkem jménem Ford."

Současnost "Hej?!" Hej?" v jednu chvíli mě Castelo probouzí. "Ano?" v rychlosti se probírám a překrývám se přikrývkou, protože jsem polonahá. Jakmile se pořádně rozkoukám, v jednu chvíli zaregistruji i přítomnost uhrančivé dívky. "Co se děje?" prohodím. Dívka si mě prohlíží a pak hýbne hlavou ze strany na stranu, jako kdyby si zakazovala nebo potlačovala myšlenku. "Víme, že jste překupnice a oblíbenkyně hlavy Ruvargo, že?" pokládá Castelo otázku. "Neřekla bych zrovna oblíbenkyně." oponuji. "Když s někým jako je Vasil chrápeš, tak máš jistě nějakou protekci, nebo ne?" "Castelo, uklidni se." formuje ho Denise. Dívám se na něj "Neberou mě staříci." "Nelži." "Proč bych vám lhala? Když jste byl schopen nalézt mé uplatnění v rodině Ruvargo, předpokládala bych, že najdete i informace o mém milostném životě, ale proč by jste hledal tak nepodstatný fakt, že pták není moje gusto, že?" zaskočím odpovědí z patra muže a na Denise je vidět, že neskrývá údiv a malý úsměv, který se snaží skrýt pod ruku, o kterou se mírně opírá. "Takže jste překupnice." snaží se Castelo oklepat. "Ano. Pokud se snažíte zjistit jestli mám nějaký větší vliv v naší rodině, tak myslím, že všichni víme, jak na tom jsem." "Můžete nám to ujasnit?" "Když mi nevsadíte olovo do hlavy vy, udělá to Vasil." "Proč by to dělal? Proč by zabíjel člena jeho rodiny." posměšně pronese znovu Castelo. "Povězte mi vše co o mě víte... Překupnice, možná milenka Vasila, přišla jsem od nikud, jako většina lidí tam.. Něco takového máte v hlavě ne?" "No.. Ano." "Nevěřil mi a ani mi nikdy věřit nebude, právě proto, že jsem přišla od nikud. Vzal mě do rodiny z nenadání a to by člověk s takovým postavením neudělal, ale přesto to zkusil a dal mi šanci. Uskutečnila jsem obchod a to byla má zkouška, ale vy jste mi ji posrali. Necháváte mě, žít a to jsou všechny aspekty k tomu, aby si Vasil myslel, že jsem jeho rodinu naprášila té vaší." "Snažíš se z toho vykecat?" " Snažím se, aby, jste to byli vy kdo mi vpálí kulku do zad, není to očividné? Lepší vědět kdo to bude a kde to bude, než chodit po městě a očekávat na každém rohu zbraň." Pohlédnu na Denise, která ihned reaguje "Chce snad zemřít? Zabít se sama?" Castelo okamžitě překládá "Ptá se jestli se chcete zabít." "To ne! Nejsem tak slabá, nikdy bych si na život nesáhla." znovu mu s vážnou tváří čelím... "Nezabiji se sama a také vás nežádám o laskavost. Můj život má cenu, jen jsem realista. Vy by jste v téhle situaci nebyli?" podívám se znovu na muže a nastává chvilkový moment ticha, který roztříští italština "Castelo půjdeme." zavelí náhle Denise. "C-cože?" diví se muž. "Jdeme." On se stále diví, ale nakonec respektuje dívčinu volbu "Jak si přeješ." a odchází. Kam sakra šli? Nevim jestli mě unavuje tu sedět na prázdno nebo ty jejich návštěvy, kdy nevim co čekat. Sedím tedy a zase koukám do blba na dveře, což mi vydrží vlatně docela dlouho. Stále se mi v hlavě míhají myšlenky v jaké prdeli to sem a co mě může nebo také nemusí tady potkat. Každá minuta je nekonečná, když nemáte co dělat. Prohrabujete se nesmyslnýma závěrama a třeba si zavzpomínáte jaké to bylo dělat něco jiného, jaké by to vůbec bylo, kdybych nepřistoupila na tuhle misi, nebo celkově, kdybych se nenachomítla k policajtum. Jedno je jisté, určitě bych neměla nůž na krku a nečekala na jednoduché říznutí. Malé okno zase pouští sluneční paprsky do mého pokoje a zanedlouho teplé světlo docestuje až na mé nohy, překryté přikrývkou. Dochází mi, že takto sedím již několik desítek minut, když v tom se otvírají znovu pomalu dveře. Chvíli to trvá, ale vchází Denise. Nejdříve si dívku nechápavě prohlížím, pohrávám si v hlavě s myšlenkami a slovy a nakonec je realizuji. „Co tady děláš? Co odemě chceš?" Ale dívka neodpovídá, a tak mluvím znovu, však tentokrát v mírnější tónině "Nevím jestli ti mám děkovat nebo tě za tvoje rozhodnutí nesnášet. Nepotřebuješ mě, tak proč si mě už nezabila v tom skladu, měla si dokonalou šanci." Zamyšleně na mě kouká a v jednu chvíli promluví jazykem, který je mi bližší a toť je moje mateřština, však na jejím hlasu je vidět italský akcent. "Myslíte, že má.. Tedy, naše rozhodnutí jsou krutá, ale ve vaší rodině to neřešíte jinak." Snad tři vteřiny pobírám co se tu děje a posléze mluvím "To máš pravdu, akorát Vasil by mě rovnou zabil, kdybych byla v téhle situaci, u nich." "Slečno nepovažujete snad Vasila za vaši rodinu, že jej tak nazýváte?" "Nepřidala jsem se k ním záměrně. Nevím jak bych měla projít do mafiánské rodiny, ale určitě by mě neměli sebrat na ulici a rovnou mě vhodit do jejich působení." Denise natočí maličko hlavu, jako kdyby nerozuměla "Takhle nabírají své členy?" "Takhle nabrali mě." odfrknu se smíchem. Tvář mafiánské dívky, která je jindy jako led, tedy snaží se aby tak vypadala, se trošku hne pod tlakem údivu. "Nabíráme lidi, na které je spolehnutí, kteří jsou pro naši rodinu přínosem a dali by za ni i život. Určujeme požadavky, pravidla které se musí plnit. Pokud zradí, podtrhne tak naši důvěru a zaslouží si kulku. Kulkou to začalo, kulkou to i končí." Za tu dobu co sem mezi těmito lidmi mě ani tyhle věty nějak nevyvádějí z míry, ale jedna otázka mi stále a dokola vrtá hlavou, tak ji tedy pokládám "Proč si mě nechala naživu?" Mafiánka mi, ale další slova nevěnuje. Mluvím tedy znovu já „Aspoň by si mi ušetřila to čekání, stejně to dopadne stejně." V tom se dívka zvedá a jde ke mě přibližně na dva metry, chvíli se dívá do mých očí a náhle vytahuje zbraň. Její hlaveň namíří na mou hlavu. Já znovu místo toho, aby mě zbraň vyděsila, se dívám na dívku. "Protože se nebojíte smrti." Odpovídá s klidným hlasem. Zvedám se bez přikrývky, tudíž jsem polonahá a jdu blíže ke zbrani, kde opírám svou hlavu o hlaveň a stále Denise hledím do očí. Vidím, jak je z mého pohybu mírně nervózní, jelikož její oči špatně tají dívčiny pocity. Poté promluvím s jistým hlasem "Člověk, který smrt rozdává, by se neměl bát smrti ne? Proto si mě nezabila? Protože... se ti podobám?" „Ani v nejmenším se mi nepodobáte." „Proč." Směle se ptám dál. „ Smrt má mnoho podob a ve vašich očích není ani jedna." „Jak to můžeš vědět." „Protože, jedna z jejích podob stojí před vámi, slečno." Na její větu mlčím a dávám si to dohromady, kdežto ona na mě stále míří. „Nezabila jsi mě, protože se nebojím tebe.." potichu, překvapeně povím. „Víte, jsou dva druhy lidí. Jsou tady ti, kteří prosí, abychom je nezabíjeli a potom ti co se ještě snaží, ačkoli marně, bránit. Vy neděláte ani jedno, jen pohlížíte do mých očí. ..Ostatně jako dalším svým protivníkům, když jste na pokraji života a bez šance, pokud vím." skládá zbraň a dává si jí zpátky do podpažního pouzdra. „Možná to je ten důvod, proč vás Vasil vzal do rodiny Ruvargo." „Jeho důvod byl jasnej. Chtěl, abych mu sprostředkovala zboží, který potom může prodat a schrábnout prachy. Miluje bankovky víc než svoje lidi, jinak by jich u předávky nebylo tolik." „Ach ano , slyšela jsem, že se stará hlavně o svoje finance." „O ty jde přece i vám, ne?" „To ne!" rázně mě zastavuje a mluví dál „Naší rodině jde jen o klid v našem městě. Udržujeme naše lidi pod ochranou a sprostředkujeme jim čistý štít. Staráme se o naše město a jediný kdo tu řeší černé obchody jsme my." „Takže mi chceš naznačit, že ten poslední starosta, ten byl pro tohle město gauner, kterej musel umřít?" „Ten bývalý starosta nechal zabíjet lidi, včetně našich, aby mohl dostat jeho post." „Je zvláštní, jak vaši rodinu obhajuješ, ale přesto to nevymaže ty články z novin o masakrech v barech, střelbě na ulicích nebo nevyjasněná zmizení." „Nezajímá mě co si ostatní myslí, je jen na nich v co budou věřit a jaký pohled budou mít na naši rodinu. Jen členové ví pravdu a důvody našich činů." „A co je tedy tohle, hmm? Proč tu teda stojíme? To já sem snad zabila Franca, nebo jak se jmenoval? Nebo ti ostatní, kteří teď leží v docích Los Derg, mrtví? Nemluv mi tady o nějaké spravedlivosti, když nesedíš v díře kde slunce proniká jen malým okénkem a neočekáváš, že každý den přijde někdo kdo tě oddělá." V tom vtrhne do místnosti Castro, „Denise? Potřebujeme s tebou něco probrat." ona, ale kouká zamyšleně na mě. Po pár vteřinách znovu rozhýbe svoje rty, však znovu směrem ke mně „Tak tedy, náš rozhovor pro dnešek končí. Omluvte mě." Zakroutím hlavou ze strany na stranu, „No jasně, že jo. Jdi." Opovrženě, ztlumeně povím. Obrací se a odchází pryč.