Removal! [EXO, BTS]

Stromek.

Nikdy nepřestanu litovat, že jsme se sem přestěhovali protože ty paka jsou čím dál tím vtipnějí. Hned po snídani a hádce o shipu Luhana a Nory, další hádce o odpoledním programu a obědu kluci jeli pro stromek. (Trochu mi to nevychází, chtěla jsem Štědrý den zároveň s naším :dd) Ano, přesně tak, nemáme stromek a to jsou zítra Vánoce. Ale dárky u koupené mám. Dokonce i napečené cukroví.

Humorné bylo sledovat, jak se snaží dostat ten strom do domu. Ty debilové ho z té sítě která ho drží v mobilním stavu vyndaly, takže se roztáhnul a teď ho nemůžou dostat přes dveře dovnitř. Opakuje se situace z kina. Baek se uvelebil v obýváku v koutu a stáhl k sobě Yeola, který opět brečel zoufalstvím.

Snad až po dlouhé hodině nám borovička stála ve stojánku v obýváku. S holkami jsme se dali do zdobení i když Nora po chvíli odpadla po volání Luhana. Ach ta láska. Tiše jsem si povzdechla a dál zdobila.

"Děje se něco?" Se starostí v hlase se zeptala Mack a já se na ní podívala. S úsměvem jsem pokroutila nesouhlasně hlavou. Vylekaně jsem uskočila když se něčí chladké rue obmotali okolo pasu.

"To jsem já." Zašeptal mi do ucha Jin. Z jeho hlasu jsem poznala hodně věcí. Je šťastný, usmívá se a před chvílí se mu stalo něco vyjímečného, protože jeho hlas zněl.. Nadšeně. Takhle zněl je jednou a to tehdy, když dostal první pusu. Jak to vím? Já byla jeho první pusa. "Přišel jsem ti pomoct, pokud chceš."

"Ale ty potom budeš chtít pomoct taky, že?" Špitla jsem a on přikývl. Pokroutila jsem nad ním hlavou. "Až později, ano? Chci být s Mack taky chvíli sama, vůbec si teď nepovídáme, jsme každá na svým ostrově. Musím to změěnit jinak jí ztratím úplně." Pootočila jsem se na něj a víc se usmála. Znovu přikývl a takovým ženským krokem odešel někam na chodbu.

"Nigi?" Otočila jsem se za Mack, která se přehrabovala v krabici ozdob. Došla jsem za ní a pohladí jí po rameni. Sledovala jsem ji jak se pomalu narovnává a starostli se usmívá. "Chodíš na kontroly? Od té nehody jsem tě neviděla tam jít."

"Půjdu. Po Vánocích. Ale věř, že mi je fajn. Jen.. Tolik změň." Rukou jsem mávla okolo sebe a nervozně se uchechtla.

"Schizoftenie není sranda broučku.." Ozvala se za mnou Nora. "Bereš prášky? Píšeš si ten deník? Ví to i někdo jiný?" Nepřestávala mě obklopovat otázkami, Mack jen přikyvovala. Frustrovaně jsem si prohrábla vlasy.

"Prášky beru, jinak bych z těch halucinací zblbla." Znovu jsem se potichu zasmála. Ale měli asi pravdu v tom, že by to měl vědět i někdo jiný, neví to ani Jin. Před ním se to vždy drželo v tajnosti, už ani nevím proč. (Kdyby to někdo nevěděl, schizofrenie se projevuje třemi základními znaky - sluchové halucinace, paranoidní či bizardní bludy a zmatené mluvení či myšlení).

"Jaké prášky?" Zasmál se za námi Sehun. "To aby jsi nás tu všechny nezabila?" Dál vtipkoval, díky čemuž holky úplně ztuhli. Já se jen zasmála a přikývla.

"No samozřejmě, vás by byla škoda pane!" Zazubila jsem se a podívala se na Mack, která opět nahodila ten svůj starosti plný pohled. "No jo, já jim to někdy řeknu! Ne teď, až jindy." Protočila jsem na nimi očima a povzdychla si. "Musím si jít pro prášky." Zamumlala jsem a roztěkaně se usmála. Než jsem stihla cokoliv říct, Nora už běžela zřejmě do mého pokoje.

"My se o tebe nikdy nepřestaneme starat, sestřičko." Mrkla na mě se smíchem Mack a já opět jen protočila očima. Občas to přehání.