Koupelna

Hotel

Jely jsme 12 hodin. Vím, že na cestu do Itálie je to dost dlouho. Bohužel se stalo pár nehod. Když jsme konečně přijeli, já a Laila jsme se na sebe radostně dívaly. Konečně jsme tady! Hotel byl starší, ale hezky zrekonstruovaný. Přijeli jsme ve 2 hodiny ráno. Nacpali nás do dvoulůžkového pokoje. Byli jsme 4. Přinesli dvě křehké přistílky. Leila si lehla a přez to, že váží 35 kilo, se propadla. Začaly jsme se smát. O 12 dní později.....
Už jsme se dívaly z balkónu nového pokoje na moře. Bylo strašidelné. V pokoji jsme měli chodbu. Na jedné straně chodby byl pokoj rodičů a na druhém můj s Leilou. Uprostřed byla koupelna. Nic zajímavého. Ale to moře. Předposlední den jsme byly v koupelně, a chystaly se na večeři. Jasná noc, a šum moře. Já si čistila pleť, a Leila se sprchovala. Poté přistoupila ke mě a povídala ,,slyšíš to taky?" Já odpověděla ,,ne. Co bych měla slyšet?" ,,Ten křik." Zděšeně jsem se na ni podívala. ,,Už to slyším taky." Spustila se sprcha, a spadl ručník, který byl pevně připevněn na žebřině. Vyběhli jsme ven, a viděly, jak matka objímá těla našich přátel, ležících s krvavou stopou na žilách. Byli zavražděni. Otec vážně prohlásil: ,,holky zbalte se. Jedeme hned domů!" Šly jsme a za dvacet minut jsme jeli domů. Ještě jsem pořád slyšela matčin hysterický pláč a zvuk houkaček policistů. Už na to nezapomeneme.