Removal! [EXO, BTS]

Skoro-polibek.

S pitomým úsměvem jsem seděla na gauči s výborným kakaem a poslouchala špatné Jinovi vtipy. Byl nesvůj, ale při jeho pocitech a momentální stavu se dá čekat. Celkem ho lituju, musí být strašné uvědomit si že vlastně chceš být to co jsi a jsi slavný. Ne všichni na tohle můžou reagovat dobře..

"Těším se na zítřek." Řekl se spokojeným úsvem Suho a já přikývla. "Bude to jako za starých časů. Pamatuješ? Jak jsme vždy před Vánoci byli strašně hodný a když už rodiče měli koupené dárky tak jsme zase zlobili?" Se smíchem jsem přikývla a přitulila se k němu.

"Chybí mi to. Ty bezstarostné časy.." Vydechla jsem a raději se napila.

"Nigi, časem si najdeš někoho, kdo ti se vším pomůže. I s tvojí nemocí, nebo snad i s tou samotou. Možná i vím, kdo by o to stál." Mrkl na mě a hlavou kývl k TOPovi. Nakrčila jsem obočí a podívala se na něj. Všimla jsem si jak "nenápadně" uhnul pohledem a trochu zčervenal.

"Líbí se mi jeho vlasy." Zachychotala jsem se a skousla si spodní ret.

"Líbí se ti celý, že? Běž za ním, jestli chceš."

Ani minutu jsem neváhala a rychle se zvedla. Nenápadně vyhnala GDho z jeho místa a sedla si místo něj.

 "Jak dlouho tu s námi budete?" Sladce jsem se usmála a mírně zvedla hlavu, abych mu vůbec viděla do očí.

"Až po Silvestru chce GD odjed, tak snad až potom. Ale on se rozhoduje z místa, je to horká hlava. Ale rád bych s vámi byl co nejdéle to bude jen možné." Usmál se a já v tu chvíli myslela že odpadnu.

"U-um.. A kde vůbec spíte?" Šeptla jsem, naprosto omámená jeho očima. Cítila jsem to jiskření a nebyla jsem jediná. I na něj bylo vidět že si toho všiml.

"S-spolu tady na gauči.." Pomalu ukázal na pohovku kde seděli kluci a já jen jemně přikývla. Rychle jsem se odtáhla když se domem rozezněla hlasitá rána. Zmateně jsem se rozhlédla okolo a poté po sluchu běžela do kuchyně. Na zemi ležel vysmátý D.O a vedle něj hrnec.

"Panebože, co to vyvádíš?" Zasmála jsem se a pomohla mu vstát.

"Ani nevím, nějak se mi povedlo shodit ten hrnec a uklouznout po vodě. Přijde mi to vtipný." Pokrčil rameny a nepřestával se smát. "Teď abych to vařil znovu!" Řekl naoko uraženě ale to jsem ho už chytala za ruku a táhla k ostatním.

"Budeš pěkně s námi, nemůžeš být zalezlý v kuchyni."

"A ty zase nemůžeš jen tak okukovat pěkné kluky a nikam je nepozvat." Mrkl na mě, lehce mě pleskl přes zadek a já jen překvapeně zírala na jeho záda kter se oddalovali. Ale.. Asi má pravdu. Možná bych ho měla někam pozvat.