Why?

Ne!

Světlo. Konečně světlo. Když se Harry rozhlédl, zjistil že leží na lůžku u Munga. Bylo zde opravdu mnoho světla a Harryho očím trvalo hodně dlouho, než si na něj zvykly. Zkusil párkrát zamrkat, natáhnul se pro své brýle a zrak mu spočinul na lůžko, které stálo vedle.

Na lůžku ležela nějaká postava a byla celá překrytá bílým prostěradlem. „Výborně. Už jste vzhůru. Toto vypijte." Ve dveřích se právě objevila zdravotní sestra a podala Harrymu sklenici s vodou. Harry se napil a zeptal se. „Prosím vás... Kdo je to?" Sestra poněkud znervózněla, ale odpověděla.

„Totiž...," začala „To je ten muž, který šel s vámi. Svědkové, kteří útok toho tvora viděli nám řekli, že právě tento muž se vás pokusil krýt před tím stvořením. Žihadlo, které vám oběma způsobilo zranění však bylo delší, než váš společník očekával a zranilo vás oba... a.... ale....."„Ale co?!" Neudržel se Harry. „Je mi to líto."

„Ne! Ne! To nemůže být pravda! To nesmí být pravda!" rozkřikl se Harry a po tváři se mu zkutálely dvě slzy. „Měl by jste radši ležet. Pan doktor říkal ž..."„Mě nezajímá co pan doktor říká. Jdu za ním." zaječel, vstal z postele a i přes bolest v ráně se ke druhému lůžku dobelhal a odkryl tvář, která se do té doby skrývala pod bílou látkou. I když se to možná zdálo nemožné, Dracova pleť byla ještě bledší než dřív. Jeho obličej působil, že jen spí a že Harry by měl být potichu, aby ho nevzbudil.

Černovlásek se sklonil nad Draca, jemně ho políbil na čelo, které pak ještě zakryl látkou a šel si opět lehnout na své lůžko. Když se Harry rozhlédnul po pokoji zjistil, že sestra je pryč. Ta se ovšem za necelou minutu vrátila a vedla za sebou Rona a Hermionu. „Harry! Strašně jsme se o tebe báli!" Vyjekla Hermiona. Ron byl bílý jako stěna a očividně nebyl sto promluvit.

„Kdo je to?" Zeptal se Ron, když si všimnul druhého lůžka. Harrymu se však místo odpovědi po tvářích skoulely dvě slzy. Hermiona opatrně přišla k lůžku vedle a z poloviny odkryla prostěradlo. „Co tady dělá mladý Malfoy?" Zeptala se Mia. Harry však zabořil obličej do polštáře a rozvzlykal se. „Promiň Harry. Nevěděla jsem jak to na tebe působí... Ale vážně... Co tady Draco dělá?"„On se pro mě obětoval. Zachránil mi život... Nikdy si to neodpustím."„Harry! Nemůžeš za to!" domlouvala mu Hermiona. Harry však jen zavrtěl hlavou. „Kdybych mu já pitomec neneavrhl, aby jsme si udělali výlet do Prasinek...!"„Co že jsi?!" vykřikl Ron, kterému se očividně dostalo slov.

Harry jim vysvětlil, že s Mellem strávil hodně času a že v den, kdy byl výpadek proudu se ukázalo, že Mell je Draco; že spolu strávili Vánoce a že mu Harry navrhl že si udělají výlet do Prasinek a že půjdou do lesa, kde je přepadl ten obrovský tvor, který Draca zabil.

„To je mi opravdu líto Harry, ale... Nechceš tím doufám naznačit, že ty a Draco..." ujišťoval se Ron. Harry mu však jen přikývl. „Ty jsi tak hrozně statečný!" Vykřikla Mia, vrhla se Harrymu kolem krku a rozvzlikala se. „Tak statečně neseš ztrátu někoho, koho jsi miloval?" Zahuhlala mu do krku kde jí spočívala hlava při konejšivém obětí.

„Myslím, že by jste se měl vyspat pane Pottere." Oznámila mu rozhodným tónem sestra, když se opět vrátila do pokoje. „A vy běžte! Šup, šup, šup!" dodala ještě a vyhnala Rona s Hermionou z pokoje. „Toto vypijte." Řekla sestra a podala mu stříbřitý lektvar. „Co je to?"„Lektvar na spaní." Odpověděla sestra, počkala až Harry ten lektvar vypije, vzala si od něj sklenici a odešla ven z pokoje. Po chvilce Harry skutečně usnul a zdál se mu sen. Opravdu podivný sen.

Harry šel kolem lesa v Prasinkách. Sám. Nikde ani stopy po někom jiném. Šel a šel. Už mu to připadalo, jako by takhle šel už dvě hodiny, když se ho zmocnil pocit, že ho někdo sleduje. Než však stačil vytáhnout hůlku vyřítila se na něj ona velká rudá obluda se žihadlem a probodla ho. Harry se zapotácel, spadl do zamrzlého jezírka a cítil, jak mrzne na kost. Po Harryho pádu jezírko opět zamrzlo tentokrát mnohem silnější vrstvou ledu, takže ji Harry nebyl schopný rozbít. Když se ale rozhodl že si s ledem poradí pomocí kouzel nahmatal v kapse pouze jednu nádhernou rudou růži. Jakmile si Harry pomyslel, že už s ním je konec, vyneslo ho nad hladinu jeho staré koště - Kulový blesk. Bez námahy prorazil led, nabral Harryho a vynesl jej vysoko na noční oblohu. Harry úlevně zavřel oči, v ruce stále držíc rudou růži. „Rudé mám nejradši..." zavrněl mu do ucha „Draco!" Vyjekl vyjeveně Harry a otočil se. Za ním na koštěti seděl Draco. „Šššš..." Řekl Draco a položil Harrymu prst na ústa, když viděl že chce něco říct. „Teď mě prosím dobře poslouchej Harry. Miluju tě, ale už se probuď! Prosím! Probuď se!"

Harry se opět probral na lůžku u Munga.