Removal! [EXO, BTS]

Osamotě.

Štědrovečerní večeře byla divná. Teda, ne jakože by bylo špatné jídlo, ale všichni mlčeli a to bylo neobvyklé. Jen Baek se pořád vrtěl a kňučel, byl nervozní. Zvedla jsem se od stolu a na linku dala všechny talíře, poté jsem se přesunula za kluky do obýváku. Jen co jsem přišla, dali se do rozbalovaní.

Sedla jsem si s kakaem vedle Sooa na pohovku a s úsměvem pozorovala radost kluků z dárků. Jediné, co zde vše osvětlovalo byli světlýlka ze stromku, což TOPa dělalo ještě hezčím. I já si nakonec rozbalila dárky, všem jsem poděkovala a jinak se spíš držela dál.

Do hodiny kluci zmizeli ve svých pokojích a až jsme zbyli jsme jen já, TOP a GD.

"Tak jo, já už taky půjdu. Kdo by kdy řekl že mě unavý rozbalování dárků.." Zasmál se GD a postavil se. "Dobrou děcka." Usmál se a pomalu se odebral do jeho dočasné ložnice. Podívala jsem se okolo na ten bordel a trochu se zamračila.

"Hele.. Všimla jsi si toho?" Zašeptal Seung Hyun a já se podívala směrem, kterým se díval. Jmelí. Přímo nad námi. Podívala jsem se zpět na něj a překvapeně zamrkala.

"J-jak.. Se to tam dostalo?"

"No.. Asi to tak dal Suho když dozdoboval dům." Mírně pokrčil rameny a já přikývla. Podívala jsem se mu do očí a mírně se usmála. Najednou se mezi námi.. Jako by přeskočila nějaká jiskra. Ani jeden znás skoro vůbec nedýchal, jen jsme se k sobě trochu přibližovali. Nabrala jsem odvahu a položila si ruku na jeho zátylek.

Viděla jsem jak se nadechnuje protože chtěl něco říct, ale já raději přitiskla své rty na jeho. Ani jeden se chvíli nehýbal. Po chvíli jakoby se vzpomatoval, vysadil si mě na klín a začal rty jemě pohybovat. Kopírovala jsem jeho pohyby a prohrabovala jeho růžové vlasy. V břiše jsem neměla motýlky.. Ale přímo zoo. Tělem mi prodilo vzrušení a neskutečná láska.

Po chvíli jsem se musela odtáhnout, protože mám plíce kuřáka. Podívala jsem se mu do očí a sladce se usmála.

"Jsi sladká, když se červenáš.." Zašeptal a znovu mě krátce políbil. Potichu jsem se zachychotala a skousla si spodní ret.

"A ty jsi sladký pořád." Oplatila jsem mu kompliment. Dál ani jeden nic neříkal. Nebylo třeba slov. Jen jsme leželi, já na jeho hrudi zaposlouchaná do rytmu bušícího srdce které bilo vzhledem k situaci celkem rychle. Nosem jsem nadechovala jeho sladkou vůni a nechala ho aby si hrál s mými vlasy.

Líbilo se mi to. Být takhle osamotě, v šeru a jen se k sobě bezeslov tulit. To byl ten příjemý pocit, který mi chyběl. A upřímně, takhle bych si dovedla představit zbytek života. Život s Hyuniem by nemusel být tak špatný, spíš naopak. Ale tohle nechám osudu, aby on určil jak to dopadne.