I can't forget. /CLEXA-BELLARKE/

Cesta do Polis

Clarke:

Probudila jsem se a popadla nachystané věci. Když jsem vyšla z pokoje, všimla jsem si, že jsem právě probudila Bellamyho, který spal u mých dveří. „Nevěřil mi, já bych si taky nevěřila." pomyslela jsem si. Koukl se na mě a řekl: „Věděl jsem to.". Podívala  jsem se do země a dodala: „Nemůžeš jít se mnou Bell.". Posadila jsem se k němu a on ze sebe pobaveně vyhrkl: „Nevím od kdy si říkáme přezdívkami, ale Bell se mi vážně nelíbí." hlasitě jsme se zasmáli. Zadíval se na mě a usmál se. Pomalu se ke mě nahnul a pošeptal mi do ucha: „Cítím, že tě musím chránit.". Projelo mnou napětí a s otevřenou pusou jsem se zadívala do Bellamyho krásných hnědých očí. Zvedl se a řekl: „Musíme jít.". Podal mi ruku a já ji přijala. Když jsme vycházeli z Arcadie, neměli jsme s sebou pitnou vodu, takže jsme museli někde k potoku. Ušli jsme pár hodin a Bellamy mi ukázal místo, kde se schovával, když se mě snažil zachránit. „Když tě Azgeda unesla, měl jsem pocit, že už tě nikdy neuvidím. Clarke." řekl a rozešel se pro dříví na oheň. Dívala jsem se jak odchází a jen seděla a přemýšlela. Po chvilce se mi zdálo, že mu to trvá nějak dlouho. Zvedla jsem se a když jsem vycházela, tak jsem ho srazila. Všechno dříví co měl Bellamy v rukou, bylo najednou všude poházené. Zrovna když jsem se ohnula, naše hlavy se  srazily a Bellamy na mě spadl. Začali jsme se smát. Odhrnul mi pramen vlasů z obličeje a já jsem se začala červenat. Takhle jsem se necítila od doby, co mě rozesmíval Wells. Bellamy se pomalu začal přibližovat hlavou, ale já jsem nevydržela a políbila ho. Polibek mi oplatil. Začal mi svlékat tričko a já ho nechala. Líbání na krku si doopravdy užíval. Najednou mě zvedl celou ze země. Udiveně jsem se podívala co dělá a kam mě nese. Přenesl mě na nachystanou deku a začal mě líbal na břiše. Pomalu se posunoval směrem dolů a když mě začal olizovat na citlivějších místech, nic jsem necítila. Bylo to jako, kdybych byla nějaká vypnutá. Zastavila jsem ho, aby se nenamáhal zbytečně.

„Děje se něco?" řekl vyděšeně. 

„Jsem unavená." řekla jsem lítostivým hlasem.

 „Udělal jsem něco špatně?" řekl a podíval se do země.

 Chytla jsem ho za bradu a řekla jsem: „Omlouvám se, není to tebou.".

 Vtiskla jsem mu pusu na líčko a lehla si. Nespala jsem celou noc. Přemýšlela jsem, proč mě nijak nevzrušoval. Nebyla jsem jediná kdo nespí. Slyšela jsem, jak se Bellamy zvedl a vzal si nějaké věci. „Odešel?" tohle slovo ve mě vzbudilo zvědavost. Zvedla jsem se a jako špión jsem utíkala za ním. Všimla jsem si, že se omývá v potoce. Přiblížila jsem se zezadu k němu, prudce se otočil a svalil mě na zem. „Clarke? Ty jsi... Ty jsi mě špehovala?" řekl s úsměvem a pomohl mi se zvednout. 

„Slyšela jsem jak jdeš pryč, chtěla jsem se omluvit za ten včerejšek." řekla jsem lítostivě.

Otočil oči v sloup a řekl: „Omlouváš se kvůli mě nebo sobě?".

Vykulila jsem oči. Nevěděla jsem co říct. 

Bellamy si odpověděl v hlavě a řekl: „Je mi to jasný.". 

Urazil mě a já začala mít hádavý tón „Co chceš abych řekla?". 

„Pravdu, že včerejšek byl jenom omyl a že mě miluješ stejně jako já tebe." řekl a ušklíbl se.

Zadívala jsem se do země a řekla: „To nemůžu,". 

Otočil se ke mě bokem a zadíval se do země.

„Nebyla by to totiž pravda, kterou ode mě chceš." řekla jsem a nadechla se.

„Paráda!" zařval do lesa. „Co tu potom dělám?" Otočil se na mě uraženě. 

„Já se tě neprosila!" zařvala jsem hrubě.

 Začal si brát věci a řekl: „Tak to potom zvládneš sama."

Nevěřícně jsem se na něho dívala a nechala ho odejít. Docela se loudal asi čekal, že ho zastavím. Nezastavila. Pobrala jsem věci a vyrazila na cestu. Blížila jsem se k Polis. V dálce jsem viděla věž s plamenem na vrcholku.