Věnováno : Tamaki-chan18 Moc se omlouvám, Tamaki-chan! ._. Vím, že už jsem ti to slíbila hrozně dávno a nedodržela jsem termín vydání, ale jsou to teď pro mě docela krušné časy, jsem absolutně bez inspirace ke psaní a i postrádám potřebný čas.Doufám, že mě pochopíš a přijmeš mou omluvu. Nejsem moc spokojená se svým výkonem v podobě této povídky, co se týče stylu psaní a popisování děje, ale doufám, že se ti to alespoň trošku bude líbit. Samotné anime si už moc nepamatuji, tak se omlouvám, kdyby zde něco nesedělo (*_ _)人
(T/J) - tvoje jméno
(B/V) - barva tvých vlasů
(B/O) - barva tvých očí
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Běžné úterní ráno. Byl to naprosto obyčejný den, který měl jít podle stanoveného stereotypu, se kterým jsi předem počítala. Nemohla jsi tušit, že se stane to, co se stane. Ale i tak, když jsi o tom zpětně přemýšlela, ničeho jsi nelitovala. Dostalo se ti šance poznat jeho. Člověka, který dokázal získat tvé srdce jen pro sebe.
~ ~ ~
I přes vysoký počet lidí, kteří se na základně Scepteru 4 nacházeli, dlouhá prostorná chodba byla mrtvolně tichá. Ticho pravidelně protínal jenom zvuk klapání tvých bot na dlážděné podlaze, který se v ozvěnách rozléhal velkým prostorem.
Za chůze jsi si upravila límec modrého kabátu a rukou si prohrábla (B/V) vlasy. Nervozita z tebe byla cítit na míle daleko, bylo ti nepřirozené horko a žaludek jsi měla stažený v neustávající křeči. Měla jsi namířeno do kanceláře velitele Scepteru 4 a modrého krále zároveň, Reisiho Munakaty.
Jednotka, do které jsi byla přiřazená, když jsi nastupovala jako nová členka, měla v tu dobu, kdy ti velitel tvé jednotky oznámil, že se máš dostavit do kanceláře modrého krále, vyrazit na obhlídku města a zjistit, jestli náhodou někde neřádí nějaký strain nebo se nedějí jiné nekalosti.
Nebylo normální, že si král zavolal zrovna tebe. Zkoušela jsi pátrat v mysli, jestli jsi náhodou někde nezpůsobila nějaký problém nebo jestli svou práci snad nevykonáváš dostatečně. Ani jedna z těchto dvou možností ti ale nepřišla, že by byla důvodem, proč pro tebe nechal poslat.
Stanula jsi před velkými dveřmi, zhluboka se nadechla a zase vydechla. Párkrát jsi zaklepala na dveře a čekala na vyzvání. Nastalo ticho, ze kterého jsi se mohla zbláznit. Poté se zpoza dveří ozvalo "dále" vyřčené mužským hlasem, ty jsi nejistě vzala za kliku a vstoupila.
,,(T/J), mám pro tebe práci." oznámil okamžitě, jakmile se za tebou dovřely dveře. Usoudila jsi, že to bude docela důležité a že to spěchá, Munakata zněl poměrně naléhavě. Zdvihl svůj zrak od hromádek papírů na stole a pohlédl na tebe skrz sklíčka brýlí.
