Smím prosit o lásku?

14

Druhý den jsme si vzali všechny věci a odjeli na letiště, ze kterého jsme odletěli domů. Něco se však stalo. Letadlo se zřítilo. Přistáli jsme na poli vedle mého města. Když jsem se probudila, ležela jsem v pokoji s Jane a Jackem. Já byla mezi nimi. Slyšela jsem, jak říkali, že jsme všichni  mimo ohrožení života. Pak jsem upadla zase do spánku.„Vailly? Vailly!" Probrala jsem se. Vedle mě jsem uviděla Jane. Na druhé straně spal Jack.„Jsi v pořádku?" Podívala jsem se na Jane.„Ano. Jsem. Sice mě něco bolí, ale prý nikdo z nás neumře. A co ty?" Podala mi ruku. Chytla jsem se jí.„No, bylo mi i líp." Usmála jsem se.„Doufám, že se budeme moct vrátit domů co nejrychleji. Uvítala bych už konečně svou postel." Někdo vstoupil dovnitř.„Jane, Vailly! Jste v pořádku?" Byl to šéf a přišel i se Susan.„Prý jsme mimo ohrožení života." Přivýtala je Jane.„Jak se má Vločka?" Vyhrkla jsem.„Podívej se sama." Usmála se Susan a dala mi na postel chlupatou kuličku. Vločka mňoukla a začala se se mnou mazlit. Pak skočila i za Jane. Ta ji s úsměvem pohladila.„Jak jste nás našli?"„Šéf si sedl ke mně na postel.„V televizi bylo všechno. Tak jsem vzal i Susan a přijeli jsme. Mimochodem. Tohle je ten novej, o kterým jsi mi říkala?" Ukázal na Jacka.„Jo je. Ale nechte ho spát." Pak jsme se bavili o práci a o tom, kdy budeme moct z nemocnice. Taky už přišli na vztah mezi mnou a Jane. Pak je sestřička i s Vločkou vyhodila a my osaměli.„Kdo to byl?" Zeptal se Jack, který se právě probral.„Ale jen šéf a jedna naše kamarádka a spolupracovnice." Podala jsem mu ruku a on se jí chytil.„Jo a už ti zařídili byt. Až zjistíme, co je s věcmi, tak ti je tam dají." Jack se jen usmál.„No, nevím jak vy, ale já půjdu spát." Řekla jsem.„Dobrou."„Dobrou." Odpověděli mi a všichni jsme usli.