BAD (Harry Potter FF) CZ

Kapitola 2.

Všude bylo rušno, kolem mě muselo procházet asi tucet různých kouzelníků. Zahlédla jsem dívky mého věku, ale také starší. Lidé na sobě měli různobarevné hábity. Modré, zelené... až po bledé odstíny černé a šedé. Já v tu chvíli měla jen obyčejnou černou sukni, tmavě šedý plášť a na nohou jsem měla černé podkolenka. Naposledy jsem se porozhlédla po procházejících kouzelnících. Konečně jsem si uvědomila, že opravdu stojím v Příčné ulici.

Pevně jsem chytla mamku za rukáv jejího kabátu. ,,Ne, že mě tu někde necháš. Klidně bych se mohla v tomhle davu ztratit." Ustaraně jsem se na ní podívala, ale ona mi jen věnovala svůj obvyklý úsměv. ,,Nemáš se čeho bát drahoušku, jsem u tebe." V tomhle měla pravdu. Vždy tu byli s tátou pro mě. Sice mě mrzí, že tu dneska s námi taťka být nemůže, ale v práci toho má hold hodně. Mamka si dokonce kvůli mě vzala na týden volno, aby mě mohla doprovázet při nákupech věcí do školy.

,,Páni, tady jsem už dlouho nebyla. Je to tady pořád stejné. Krásné, úžasné, prostě dokonalé!" Řekla nahlas a já si všimla radosti v její tváří. Ne, že by se mi tady nelíbilo, naopak to tady bylo úžasné. Prostě nemám jen zapotřebí... takhle hodně projevovat nadšení. U mého Bradavického dopisu... to byla ale jiná. Lehce jsem se na mamku pousmála a pokračovaly jsme v procházení po Příčné ulici. Byly tu obchody s kotlíky, učebnicemi, zvířaty a tak dále. Doma jsem přemýšlela nad předměty, na které budu chodit. Nejvíce se mi zalíbily kouzelné formule a obrana proti černé magii. ,,Vážně je ta obrana proti černé magii tak hodně zábavná, jak tvrdíš?" Tázavě jsem se na mamku podívala. ,,Žertuješ? Byl to ten nejlepší předmět, na který jsem mohla chodit. Určitě na něho budeš mít stejný talent, jako já." Hrdě se narovnala a já jen lehce protočila očima. ,,Mně se osobně více líbí kouzelné formule, ale budu ti věřit. Určitě je obrana super." Mrkla jsem na ní. ,,Tak to jsem ráda, že mi věříš." Mrknutí mi oplatila.

Po nějaké chvíli jsme došly před obchod s hůlkami. Na stěně visela cedule s nápisem ,,Ollivanderovy hůlky." Bylo to místo, kde jsem si měla vybrat svou hůlku, která se mnou bude celý život. ,,Přijde mi to jako včera, kdy jsem si tady vybírala svou hůlku." Lehce si mamka povzdechla. Potom se opět na mě podívala. ,,Půjdeš tam sama, dobře? Já zůstanu venku. Hlavně se neboj, ta pravá hůlka si tě vybere." Vzala mé ruce do svých a pevně je stiskla. ,,Dobře, ale... jak poznám, že je to ta pravá?" sklopila jsem oči. ,,Až ti pán Ollivander podá hůlku. Pevně ji stiskni a soustřeď se. Věř mi, sama to poznáš." Dala mi pusu na čelo a popostrčila mě směrem ke dveřím. Ještě jednou jsem se na ní podívala. ,,Zvládneš to!" Ukázala gesto, že mi drží palce. Polkla jsem a pomalu vešla do obchodu.

Každý můj krok způsobil lehké křupnutí podlahy. Byla jsem docela nervózní, ale snažila jsem se být klidná. Po celém obchodě bylo asi tucet krabiček s hůlkami. Jedna z nich měla být za malou chvíli moje. Obchod vypadal dost staře a cítila jsem zatuchlinu. Nebylo mi to moc příjemné, ale musela jsem to ignorovat. Došla jsem až k zaprášenému pultu. Nikde jsem Ollivandera neviděla. Kde ten dědek může být? Lehce jsem se zamračila a zacinkala na zvonek, který ležel na pultu. Chvíli se nic nedělo, takže jsem zacinkala znova. Najednou zpoza rohu vyšel Ollivander a postavil se přímo přede mě. Byl to bělovlasý stařík, který vypadal hodně staře. Nikoho jiného jsem nečekala. ,,Dobrý den pane Ollivandere." Řekla jsem mile a s úsměvem. Byla jsem docela klidná, ale popravdě jsem to chtěla mít už za sebou. ,,Dobrý den... mladá slečno." Pousmál se. ,,Určitě sis přišla pro svou hůlku. Jakpak se jmenuješ?" Úsměv se mi stále držel na tváři. Musela jsem být zdvořilá. ,,Jmenuji se Kate Dewon." Lehce jsem si odkašlala. ,,Těší mě Kate. Půjdeme se podívat, co tu pro tebe máme." Otočil se na podpatku a odešel někam dozadu. Nervózně jsem tam tak stála a čekala. Někdy jsem zaslechla menší šepot. ,,Péro ptáka fénixe. Zkusíme třeba hůlku s žíní z jednorožce." Vůbec jsem nevěděla, o čem si to tam mumlá, ale za chvíli byl zpátky. ,,Zkus třeba tuhle." bílou krabičku položil na pult a vytáhl z ní velkou, světle hnědou hůlku, kterou mi následovně podal. ,,Jedlová hůlka s žíní z jednorožce." Hůlku jsem ve své ruce pevně stiskla.