Smrtijedská selekce

Návštěva u Malfoyových

Ráno jsem si oblékla bílé šaty nad kolena, které byly horním díle poseté třpytkami, nalíčila se a sepnula si vlasy.Když jsem se potom prohlížela v zrcadle, musela jsem se pochválit. Koukla jsem na hodinky a už na nic nečekala, vzala kabelku a seběhla po schodech. Dole už čekali rodiče a společně jsme se přemístili do Malfoy Manoru.

Tomuhle sídlu už se palác říkat dalo, ale mně se moc nelíbil. Byl to takový ten malfoyovský styl.

Už tam na nás čekali Malfoyovi.
Hned nás pozvali dovnitř a Lucius na mě mezitím musel neustále civět. Podívala jsem se do jeho šedých oči a hned se odvrátila, protože mi přeběhl mráz po zádech.Brr.
Radši jsem šla za rodiči.

Přišli jsme do velké síně s velkým starým dřevěným stolem. Bylo tu místa přesně pro šest. Posadili jsme se a Walgpurida luskla prsty. Oběvil se ušmudlaný domácí skřítek a ona zaječela:
"Dobby, nos na stůl a hned!!!"
Skřítek se uklonil a zmizel. Po někaké době se  zase objevil s plnýma rukama.
"No, kde jsi!!!?" zakřičela znovu a skřítek zmizel.

Potom dospělí začali pomlouvat mudly, nadávat jim a vymýšlet plány, jak se jich zbavit. Já jen v tichosti seděla a jedla. Najednou matka řekla:

"Anneris má teď ve škole nějakou kamarádku mudlovskou šmejdku, no hrozné!!"
To už mi ruply nervy:

"Co se sakra navážíš do mé nejlepší kamarádky!! A já jsem myslela, že takhle nízko klesnout už nemůžeš, ty....ty čistokrevná mrcho, jak si vůbec můžeš říkat moje matka?..."

"Dost!!! Jsme na návštěvě a ty nám tady nebudeš dělat ostudu!!" zařval otec a já zmlkla.

"Co kdyby ti Lucius ukázal palác?" snažila se změnit téma Walgpurida.

"Jen běž." povídá otec a tak jsem se zvedla a zamířila pryč. Malfoy se  též zvednul a šel za mnou. Já ho ignorovala a vydala se prozkoumat palác. V jedné místnosti jsem našla rodokmem Malfoyů, který mě velmi zaujal. Prohlížela jsem si všechna ta jména, když tu mě někdo chytil za boky a zavrněl mi do ucha:

"Dneska ti to moc sluší Anne."

"Fuj ty prase jedno, dej ze mě ty pracky pryč a neříkej mi Anne hlupáku, tak mi říkají jen přátelé!!"

"Ale notak Anneris, já přeci jsem tvůj přítel, v budoucnu možná víc" usmíval se, sahajíc na mou ruku.

"Ty?? hahaha, jen přes mojí mrtvolu." vytrhla jsem se mu a vydala se za rodiči.

"Kde je Lucius?"ptala se hned Walgpurida.
"Ještě si musel něco zařídit." pokrčila jsem rameny a on zrovna vešel do síně.

"Už musíme jít, rádi jsme viděli jiný čistokrevný rod a brzy na shledanou." ujala se slova  má matka. Vyšli jsme před palác a přemístili se zpět do Godrigova dolu.