Oppugno✔️ Complete

24.Kapitola

Draco

Byl jsem tak rád, že se mi povedlo dostat se zpět do Bradavic a moje obavy z toho, že už celá škola ví, kým jsem, se ukázaly jako falešné. Schovával jsem se trochu zbytečně, to přiznávám. Ovšem to, když jsem uviděl Hermionu, mi vyrovnalo cokoliv, co se stalo. Pravá Zmijozelská princezna, přesně tak, jak mi řekla Ginny, a já ztratil řeč. V tu chvíli, kdy scházela ze schodů, jsem jí tak moc toužil říct, že jsem to já, vrátit jí vzpomínky a mít ji jen pro sebe. Jenže jsem musel počkat, počkat na vhodný okamžik.

Teď jen stačilo přežít, sehrát divadlo... a přežít.

Šli jsme tichým hradem a drželi se za ruce. Nevěděl jsem, co říct, teď se k ní budu muset zase chovat jako ten starý Malfoy a nevím, komu se ta myšlenka líbila méně.

„Draco, bojím se. Neumím lhát," řekla po dlouhém tichu Hermiona a já se zastavil spolu s ní.

„Hermiono, zvládneš to, je to i pro jejich bezpečí, když někdo od nás zjistí, že miluji zrovna tebe... bude to zlé."

„Ale hlavně pro tebe," přerušila mě a dívala se na mě svýma velkýma hnědýma očima plnýma obav a starostí.

„Na mě nezáleží, Hermiono. Vždyť to nějak dopadne, musíme doufat, že dobře," usmál jsem se, ale její výraz se nezměnil.

„Věnuješ mi ještě jeden tanec? Jsi nádherná," zeptal jsem se, když k nám dolehla hudba a nastavil jí ruku. Chvíli se na ni nedůvěřivě dívala, ale nakonec svou ruku do té mé vložila. Usmál jsem se a ona protočila očima.

„Jsi nepoučitelný, Malfoyi," řekla mi a mě zacukaly koutky znovu.

„Něco na tom bude," odpověděl jsem jí, položil jí druhou ruku kolem pasu a ona tu svou dala na mé rameno. S dalším tónem hudby jsem udělal krok dopředu a tančili jsme. Sami a jen pro sebe v posledním valčíku.

O pár chvil později, pohledem studenta v sále

„Jsi jen odporná šprtka, jak sis mohla myslet, že by něco z toho bylo opravdové?!" křičel Malfoy na dívku ve smaragdových šatech.

„Jak? Jak? Takže to byl jen další z tvých vtipů?!" odpověděla mu, snažila se sice o stejný tón, jakým na ní útočil on, ale zrazovaly jí oči. Leskly se jako dva drahokamy.

Všechno tohle se odehrálo za pochodu, kdy nejdřív Draco, a za ním Hermiona, vrazili do Velké síně jako velká voda a tím znovu zastavili veškerou zábavu.

„A co sis myslela? Jsi mi odporná!" vyplivl na ni, obličej jen pár centimetrů od toho jejího, a předvedl svůj znechucený úšklebek, kterým ji provázel od prvního ročníku. Jí se z oka vykutálela slza, ale s ním to ani nepohnulo.

„Jsi ten nejodpornější člověk na světě, Malfoyi, a doufám, že shniješ v pekle," zavrčela mu přímo do obličeje a on se samolibě usmál.

„Nápodobně, mudlovská šmejdko," řekl pomalu a pohrdavě načež mu na tváři přistála její dlaň a pár dívek v sále vyjeklo.

Ještě chvíli se na něj chladnokrevně dívala a pak vyběhla ze sálu bůh ví kam. Draco se držel za tvář a až teď se podíval po všech v sále, kteří se dívali na něj.

„Na co tak koukáte?" vykřikl a vyběhl pryč stejně jako Hermiona.

Hermiona

Běžela jsem hradem a teď už jsem brečela opravdu. Myslela jsem si, že mi to nic neudělá, ale když on to vše říkal tak přesvědčivě. Co když to nakonec byla pravda?

„Hermiono!" zarazil mě v běhu Ronův hlas a já se otočila. Hned jak jsem ho ale uviděla, jsem se rozběhla k němu, a on mě víc, než ochotně objal.

„Přišel jsem o něco?" zeptal se a já vzlykla.

„Malfoy," zašeptala jsem a jeho dlaně na mých zádech se zatnuly v pěsti.

„Je tady? Vrátil se?"

„Nech to být... Byla to lež... Všechno... Jen si se mnou hrál... On... Byl to jen vtip. Nic z toho nebyla pravda... A já... Já mu naletěla... Jsem hloupá."

„To si nemyslím," ozval se mi za zády skřípavý ženský hlas a než jsem se stačila rozhlédnout, zasáhlo Rona kouzlo a mě pohltil černý mrak.