Můj malý vrahounku

Kapitola 2.

Oliver se sledoval v zrcadle a maloval si oční linky. Bylo pozdě večer a on měl schůzku. Schůzka. Nehodící se, ale nejlépe vystihující slovo. Hodlal zajít v 'převleku' do striptýzového baru a tam si prohlédnout svou oběť. Nick MacDonald. Měl jeho fotku, adresu baru, všechno co by mohl potřebovat.

Dodělal oční linky a prohlédl se v zrcadle. Namísto mile vypadajícího mladého duchovního tu stál mladík, který nevypadal zrovna nejzdravěji. Pytle pod očima, linky, nagelované vlasy, šedé tričko s nápisem FUCK YOU, černé džíny a obecně byl bledší. Dokonalý převlek.

Vzal si všechno potřebné. Fotku s adresou, klíče, nůž pro případ nouze. Ještě zkontroloval nit v hodinkách. Zhasl, popadl klíče a zamkl za sebou. Nepotřeboval, aby se mu někdo vloupal do bytu. Venku rychle nasedl do svého chevroletu Imapaly a vyjel.

Cesty byly povětšinou prázdné. Nikdo, kdo by ho mohl vidět.

Po nějaké době zahnul do tmavé uličky a zastavil. Vysedl z auta a zamkl ho. Potom se vydal dál uličkou. Bylo poněkud chladno, tak si přitáhl koženou bundu víc k tělu.

Konečně to místo našel. Pomalu se protáhl kolem stojícího páru, který nejspíš čekal na dealera, aby jim prodal nějaké drogy, a vešel dovnitř. Všude hrála nahlas hudba. Na světlo si musel Oliver chvilku přivykat. Ale netrvalo to dlouho a mohl si pořádně obhlédnout terén. Klasický bar nebo klub.

Stolky s židlemi a malým osvětlením. Servírky necudně oblečené a všude kolem lidi. Ve vzdáleném koutě zahlédl Oliver bar. A uprostřed toho všeho bylo molo. Na tom tyče a na tyčích se plazily polonahé a jindy nahé dívky.

Samozřejmě tu bylo ještě druhé molo. Na tom byli muži. Provozovatel nejspíš myslel na všechno. Mola byla od sebe daleko a ještě je rozdělovala dřevěná stěna.

Oliver si raději sedl na místo, kde mohl vidět na obě mola. I taková tu byla. Opřel se a čekal. Sledoval. Pozorně si každého prohlížel. V jednom rohu dokonce uviděl jednoho dealera, pro kterého jednou někoho zabíjel. Samozřejmě ho nemohl poznat. Tehdy se všechny transakce provedly na deepwebu. Ale Oliver si ho našel a věděl. Je dobré vědět.

„Co to bude?" zeptala se servírka v upnutém rudém korzetu s podvazky. Oliver sebou trochu trhl a potom se na ni usmál. Díval se jí do očí. Zbytek ho nezajímal. Stačil pohled a věděl, že servírka k němu má respekt. Jediný pohled.

„Máte tu vodu? Řídím," řekl a zachrastil klíčema v kapse bundy.

„Bohužel samotnou vodu ne. Čaj? Ten tu je. Studený čaj," navrhla servírka. Oliver přikývl a potom ji sledoval, jak odcházela. Byla velmi mladá a to Olivera trochu překvapilo. Raději si s tím nelámal hlavu a začal se poohlížet po své další oběti.

Najednou se ztlumila světla. Bylo po půlnoci. To začínal ten nejpestřejší program. Oliver se díval směrem k dámskému molu, kde se začaly předvádět všelijaké mladé dívky. Na tuhle věc až moc mladé, pomyslel si Oliver. Očkem házel k mužskému molu. Konečně ho uviděl.

Mladý, tmavé krátké vlasy a vypracovaná postava. To všechno Oliver viděl přes upnutou uniformu. Pokud by se to uniforma dalo nazývat. Ale nejspíš to uniforma byla.

Nick, oběť přešla ladným krokem doprostřed mola a začal trochu tančit. Takové to do rytmu. Dělal to tolikrát, že už to ani nedokázal spočítat. Pozorně si prohlížel obecenstvo a přemýšlel. Mezitím se ještě stihl točit a kroutit.