Nedomyšlené kliknutí na " přidat do přátel,, tomu klukovi, který na mě zapůsobil cizinecky, se po čase obrátilo v docela fajn náhodu a zřejmě slušnou známost.
Robert, to je pravé jméno mého nového, ze začátku nechtěného objevu, který mě dnem co dnem zajímal víc a víc.
Na mém účtu, sociální sítě, mám taktéž přezdívku, kterou nikdo, do doby než se ukázal Robert, nedokázal spojit s mým pravým jménem.
Až na pár nedorozumění, kdy mi Robert odepsal velice nevhodně k tématu, přičemž jsem mu v té naštvané situaci, kdy napsal opravdu nevhodnou zprávu, pouze dala sbohem a víc nechtěla řešit. Už tehdy mi mělo být divné, že mě prosí a přemlouvá k šanci, když jsme ,,přátelé" pouze ve virtuálním světě.. Na Robertovi bylo od začátku co si jiného, odlišného možná originálního, ve srovnání s jinýma klukama. Měl v sobě něco, co mě naprosto přitahovalo a taky byl jediným klukem zatím, který jako by mi stál za to, se nervovat, který jako by pro mě něco znamenal a já už mu nedala to nelítostný sbohem a potlačení svých emocí, ale ,,seřvala" jsem ho jako malého kluka a byla minimálně 2hodiny, někdy i celý zbytek dne podrážděná a naštvaná.
Jakoby ta chladnokrevná, dětinská a arogantní sobecká slečna odešla někam hodně daleko a nedala ani dopis na rozloučenou, či informaci, kdy se vrátí..
Po 18ti letech, kdy jsem nic neřešila a vlastně nad vším mávla rukou, se ze mě skoro ze dne na den, stává slečna, co se snaží, aby ten druhý pochopil, proč jsem naštvaná a vlastně vůbec, že jsem naštvaná a řeším něco.
Po 18ti letech, mi někdo stojí za ty nervy, zkažený dny, chvilky čisté naštvanosti, zoufalé kopání kolem sebe, nebo třeba za to, že ho vůbec řeším a není mi lhostejný.
