Další nedělní ráno. Vzbudila jsem se v sedm hodin, což se zdálo být opravdu nemožný. Ale mělo to důvod. Tahle noc nebyla ani trochu úspěšná, protože se mi do hlavy pořád vkrádaly dost nepěkné myšlenky. Nedokázala jsem přestat myslet na Reguluse. Vážně doufám, že je v pohodě a že se s ním ještě dneska uvidím. No a pak tu je Tajemná komnata. Nemám nejmenší tušení, kde by mohla být skrytá. Ale já jí najdu. Opravdu jo.
Vysápala jsem se z vyhřáté postýlky a do bosých chodidel mě hned udeřila krutá zima. Ach bože, může někdo zatopit? Prosím? Je to tu vážně vymrzlý.
V pokoji bylo takový to nepříjemný zimní šero a obě moje super spolubydlící ještě spaly. Z jejich postelí se ozývalo tichoučké oddychování, protože přiznejme si to, Lily a Kim spí jako správný dámy. Na rozdíl ode mě. Já chrápu o sto šest.
Tiše jsem se uchechtla a po špičkách odskákala do koupelny, kde jsem si zajistila svůj ranní nudnej a asi trochu zbytečnej rituál. Ovšem to je špatný, když mi ani koupelna nepomůže k lepšímu vzhledu. Z neposedných vlasů jsem splácala ne-moc-dobře vypadající culík a přes hlavu si přetáhla mikinu, která byla vlastně tak třikrát větší než moje skutečná velikost a proto mi sahala až do půlky stehen. Na nohy jsem si navlékla růžový chundelatý ponožky a přes to si narvala tenisky. Je to jenom snídaně, ne?
Ve Velké síni nebyla ani noha. Vážně nikdo nechodí v sedm hodin ráno na snídani? Jídlo bylo už na stolech nachystané a tak jsem hlasitými kroky došla až ke svému obvyklému místu. Celá síň byla taková potemnělá a byla mi zima i přes mojí promyšlenou oděvní výbavu. Na talíř jsem si naskládala sýrové tousty a začala spokojeně žvýkat. Hlavou se mi ale pořád motaly nejrůznější vzpomínky na téma Riddle a Tajemná komnata a já s tím bohužel nebyla schopná nic udělat.
Ozvaly se první kroky a já se ohlídla ke dveřím. Hned, co jsem poznala Regulusův obvyklý vzhled jsem se vymrštila z lavice a snídani nechala snídaní. Nadšeně jsem se rozběhla k Regovi a vtáhla ho do pevného objetí. „Blacku můj, jsem fakt ráda, že seš zpátky!" vydechla jsem úlevně a v objetí mu málem rozmáčkla žebra. „Já taky." zasmál se mi do ramene a já se konečně odtáhla. Regulus měl na sobě školní košili, kalhoty a kravatu a v ruce držel zdemolovaný batoh. „Co tu děláš takhle brzo, pro Merlina? Není nějaká apokalypsa?" nadzvedl posměšně obočí a já protočila oči. „Klidni se, jo? Měla jsem špatnej spánek." Žďuchla jsem do něj a Regulus se uchechtnul.
„Jo hele, myslím, že vím hodně věcí, co by tě zajímalo.
.........
Dveře komnaty se zavřely a já a Reg jsme se ocitli na skladišti milionu věcí. Ale na nerušený klábos se to hodilo, ne že ne. „Tak mluv." pobídla jsem ho a opřela se o skříň. Regulus si povzdychl a prohrábnul se vlasy. „Bylo to děsný. Ale podle mé ‚skvělé' máti to byla důležitá událost." odfrkl si ironicky. „Asi tě ani nepřekvapí, že už tam byla Bellatrix." řekl a já zakroutila hlavou. Ano Regulusi, tohle mě vážně nepřekvapilo. „Ale máme tak trochu problém. Ty-víš- kdo mi ještě úplně nevěří a do žádných plánů mě nezasvětil. To se ovšem nedá říct o Bellatrix." kývnul hlavou a já nechápavě svraštila obočí. „Budu potřebovat tvojí spolupráci. Musím Bellatrix dokázat, že se ty a já nesnášíme. Je schopná o nás dvou vyžvanit ty-víš-komu úplně cokoliv a já si myslím, že to by nebylo dobrý ani pro tebe ani pro mě." „Poslouchám." „Takže by bylo třeba, abysme naše úžasný kamarádství zase přenesli do tý nejtajnější úrovně-" „A k tomu před všema hráli divadýlko." dokončila jsem jeho větu. Regulus na mě pochybně pohlídl jako by čekal, že se naštvu a budu odporovat. Zazubila jsem se. „Dobře, to bude zábava."
........
Nestačila jsem se divit, co za drby se po škole přes víkend rozneslo. Když jsem v pondělí procházela chodbou, holky si na mě nápadně ukazovaly a vzájemně si něco špitaly. A ani se nesnažily to přede mnou skrývat. O rok mladší černovláska s ofinou, Cindy Harperová, se k tomu vyjádřila asi nejvíc veřejně. Když jsem kolem ní procházela, nahlas pronesla ke svojí malé baculaté kamarádce. „Slyšela jsi to o Stoneový? Nikdo neví, co je vlastě zač. A o víkendu se v Prasinkách líbala s Lancelottem Rayem, i když to prej táhne se Siriusem Blackem. No chápeš to?" Neměla jsem sílu na to nějak reagovat a tak jsem jen rychle zmizela za roh.
ČTEŠ
Who are the Marauders? (HP fanfikce)
FanficLarissa Bethany Stoneová. Dívka s oblibou kouzel a tajemství. V Bradavicích se dozvídá svůj skutečný původ a zjišťuje, že nic nebyla náhoda. Než se naděje, ocitá se na cestě plné nebezpečného dobrodružství, ale i skutečného přátelství. Díl I. Nejlep...