Vánoční příběh Miriam Wood

10 0 0

od emmalady123

od emmalady123

Jmenuji se Miriam Wood a je mi 14. Žiju s mámou a tátou v rodinném domě, a jelikož má táta alergii na žvířecí srst, máme už čtyři roky Blondýnu. Je to kočka bez srsti a svéjméno má po staré blonďaté paní, která nám ji prodala.
Mám svůj vlastní pokoj, který je bílý, ale zároveň strašně tmavý. Často mám pocit, jako kdyby tam se mnou někdo je.
Je 24. prosince 8:30. Vzbudila jsem se ve svém tmavém pokoji a měla jsem krásný pocit z toho, že je štědrý den. Měla jsem pocit, jakobych se vznášela. Tento krásný pocit mě přiměl k tomu, abych se převlékla během 10 vreřin, učesala v koupelně a seběhla do kuchyně na snídani. Těšila jsem se na pěkně sytou snídani, se spoustou uzenin, sýrem a čerstvého pečiva a pro každého jedno vejce do skla. Málem mi vypadly oči z ďůlků, když jsem viděla jednu vánočku a máslo, k tomu medem slazený mátový čaj. Pak mi došlo že je púst a jí se jenom málo. Byla jsem naštvaná, až mi bylo do breku. Sedla jsem si ke stolu a začela jíst. Přemíšlela jsem o tom co jsem si přála, a jestli to neznámá bytost pod stromeček donese.
Dopila jsem poslední doušek čaje. ,, Jdu si vyčistit zuby." řekla jsem, pak poděkovala ze snídani a šla do koupelny. Bohužel na mě ještě křikla máma: ,,Pak si ukliď v pokoji! Ale já tam mám uklizeno" odpovědělajsem mamce znechuceně. ,, No to PRD!!!" odpověděla mamka, ,,Máš tam bordel jako kdyby ti tam vybouchla bomba!" Myslela jsem si svoje, ale věděla jsem že nemá cenu se s ní hádat. Během pěti minut jsem si naházela oblečení do skříně, věci ze stolu jsem nacpala do šuplíků, ustlala si a věci, které jsem už neměla kam dát, jsem strčila pod postel. Pak jsem se svalila na postel a četla si časopis. Byla v něm recenze na film Vánoční koleda. Bylo to zajímavé, ale hned jsem si řekla že takovéhle věci se stávají jenom v knížce, pohádce, nebo filmu. Pak jsem usla.
,,Miriam, pojď dolů!" Křikla na mě ze spaní osoba, která měla podobný hlas jako mamka, a došlo mi, že to asi určitě mamka bude. Běžela jsem dolů, kde na mě čekala mamka s prachovkou v ruce. Neměla jsem z toho dobrý pocit, ale musela jsem. Vzala jsem prachovku a zamířila do obývacího pokoje. Začala jsem utírat, když v tom na mě mamka tím nejvyšším a najvýhružnějším hlasem zařvala: ,, MIRIAM!!!!!!!!!" Strašně jsem se lekla a než jsem se z toho leku vzpamatovala, tak na mě táta zařval: ,,Pozor na tu vááá..." ani nedořekl slovo a bylo slišet akorát hlasié prasknutí keramické vzorováné vázy. ,,ZU!" Dořekl táta se smutkem na tváři. Věděla jsem, že je něco špatně.
Dolů se prihnala i máma. Když uviděla co se stalo, zařvala: ,,MŮJ BOŽE" a následně omdlela. ,, JAK SI TO MOHLA SAKRA UDĚLAT?!?!?!?!?!? Nevím." Odpověla jsem, i když jsem dobře věděla jak se to stalo. Z tohu leknutí a zmatenosti co mám udělat dřív jsem ji omylem shodila na zem. Utekla jsem do pokoje a do večera jsem se rodičům na oči neukázala. Rychle jsem zatáhla všechni závěsi, zhasla světloa skočila do postele. Můj pokoj byl teď ještě tmavší.
,,Tohle napravíš velice těžce." Řekla neznámá osoba v mém pokoji. Strašně jsem se lekla, a abych neječela, tak jsem rozsvítila světlo a uprostřed pokoje jsem spatřila ducha připomínajícího mého tátu a několik let později. Než jsem se rozmluvila, duch už čaroval. ,, Co to děláš?" zeptala jsem se ducha s doměním, že to asi bude sen. ,, Ukazuji ti co tato váza pro tvoji mamku tak znamenala." Nechtěla jsem tomu věřit, ale jakmile se můj pokoj změnil v mamčin byt, kdyžjí bylo 7, změnila jsem názor.
Mamka slavila sedmé narozeniny, a právě sfoukávala svíčky na dortu. Přála si, aby dostala šaty jako pro princeznu. Uběhlo pár chvil, než se maminka radostí z šatů rozplakala. Pak bylo v pokoji černo, ale za chvíli se rozsvítila vánoční světýlka na stromku a maminka byla jako první u stromečku. Dostala tuto nádhernou vázu po své mamince, která ji měla po maminčině babičce. Mamka se radovala a řekla, že jí jednou dá i své dceři pod vánoční stromeček. Uronila jsem slzu a pak jsem viděla, jak maminka pláče na pohřbu své babičky.
Vrátila jsem se do svého původního pokoje a duch mi řekl že v této váze byly schovány její zážitky z celého života. ,,Když se rozbije váza, rozbije se i mamčina duše." Dořekl tuhle větu a pak zmizel z méhe pokoje. Plakala jsem, ale když jsem si uvědomila že v tuto dobu o Vánocích už večeříme, tak jsem už ve svátečním rychle běžela dolů do kuchyně.
U večeře bylo ticho. Nemohla jsem to vydržet. ,,Proč jsi mi o tom neřekla?" Zeptala jsem se mámy. ,, A na co?" Odpvěděla mamka. ,, Na ty vzpomínky." Pokračovala jsem. ,, A na jaké...?" Odpověděla. Vypadala, jako by se na sebe koukala do zrcadla a došlo mi, že si nemůže vzpomenout na žádnou vzpomínku, kterou v živoťě zažila...

KONEC