Nejsi zrůda! Ale kocourek. (YAOI)

54. Vím, kde je!

,,Tak tohle bude ještě problém. Nebývá nic jiného, než ho najít. Sice to bude nebezpečný, ale pokud to nestihneme, tak jsi mrtvej. A my taky, protože nás taky určitě zabije. Je to maniak." To je slabé slovo pro někoho jako je on. Mohl skoro za všechno, co se stalo špatného nám s Yuuem. Proč se o něj tak moc pořád snaží? ,,Kde bydlí? Jdeme za ním hned." To není lehký. ,,Já nevím. On začal bydlet u Ayee. Nikdy se nezmínil o jeho bydlení." Flákl se do hlavy a protočil očima. ,,To si asi děláš prdel. To si se ani jako nikdy neptal!?" Ne a to byla chyba. ,,Dělej. Jedeme za tamtou babou." Popadl mě za ruku a táhl mě pryč. Dovedl mě na parkovišti, hodil po mě přilbu a sedl si na motorku. ,,To čekáš než zahřmí. Nasedni a řekni mi, kde je." Na tohle nesednu! Ani za nic. ,,Za městem asi 10 kilometrů. Půjdu pěšky." ,,Ani náhodou." Zatáhl za mé tričko a donutil mě posadit se na tu motorku. ,,Helmu!" Okamžitě jsem si jí nasadil a on to nastartoval. Hned se rozjel a já málem spadl, kdyby jsem se ho nechytil. Pevně jsem se ho chytl kolem pasu a rozhodně se nechystal pustit. ,,Jseš hroznej idiot!" Zařval jsem na něj a chytl se ho ještě více.

Asi po 20 minutách jsme konečně dojeli k Ayace, ale museli jsme se zastavit u brány. Přiběhl jsem k ní a zazvonil. ,,Dobré dopoledne. Jak vám mohu pomoci?" Sui! Super. ,,Dobré, chtěl by jsem jí za Ayakou. Potřebuji si s ní promluvit. Mohla by jste nás prosím pustit dovnitř." Z druhé strany se chvíli nic neozývalo a já si myslel, že spadlo spojení. ,,Je mi to velice líto, ale slečna Ayaka je momentálně pryč. Přijede až za dva dny." Ne. To ne. mi ji potřebujeme hned ,,Rine? Kolik máme času?" Kouknu se na něj starostlivě a doufám v kladnou odpověď. ,,Dva-tři dny." ,,Prosím, není nějak možné se s ní spojit? Jakkoliv? Mi ji nutně potřebujeme." Pokud to nestihneme, tak já i děti zemřeme. Brána se otevřela a Sui řekla, ať jedeme dovnitř. Okamžitě jsme tam jeli a před domem už Sui stála. ,,Zdravím vás pánové. Pojďte dovnitř." Zavedla nás do obývacího pokoje a nabídla nám čaj. ,,Prozradili by jste mi prosím, proč potřebujete mluvit se slečnou? Nebo odkud ji vůbec znáte?" Rinovi vedle zaskočilo a pustil se do řeči. Sui na nás vyjeveně koukala a dále poslouchala.

,Velice zajímavé řeči, ale jaká je na tom pravda. Jak by někdo jako VY mohli vědět něco o magii na takové úrovni. Natož o cestovaní v čase." Oba jsme s sebou cukli a otočili se za sebe. ,,Ayako!" Vyhrkli jsme ze sebe oba najednou a koukali na ní. ,,No, mluvte." Okamžitě jsem jí to začal vysvětlovat a snažil, aby to pochopila. Po chvíli si sedla a dala si ruce pod bradu. ,,Máte nějaký důkazy, že se tohle stalo?" To ne. Nic nemáme. ,,Ne. Asi tu ztrácíš s námi čas. Promiň za zdržování." Promluvil Rin, zvedl se a odváděl mě pryč. ,,Proč Rine!? Mohla nám pomoc!" Začal jsem na něj křičet a on si zatím sedl na motorku. ,,Viděl jsi její výraz? Nevěřila nám ani za nic. Najdeme ho sami a teď si pojď sednout." Povzdechl jsem si a sedl si za něj, objal ho, aby jsem nespadl a on vyrazil. Když už konečně ta pekelná jízda skončila, tak jsme stáli před jeho domem. ,,Jdi."

Poslal mě do domu a on šel zaparkovat. Pomalu jsem vešel dovnitř a hned se mi vrátili všechny vzpomínky, které se tu staly. Vzpomněl jsem si na to, jak jsem se tu s Rinem vyspal. Po těle mi proběhla husina a já se oklepal. Je vůbec dobře, že tu jsem? Co když jen lže a zase...zase...mě znásilnil. Na mém rameni se objevila ruka a já s sebou cuknul. Koukal se na mě. Bál jsem se. Strašně moc. On mi lže. Já to vím! ,,Jsi v pořádku? Celý se klepeš.” Rozbrečel jsem se. Já se ho bojím. Určitě to zase udělá. Jinak nepomáhal. Sesunul jsem se na zem a stočil do klubíčka. ,,Ježiši. Co ti je. Pořád brečíš jak holka.” Vzal mě do náruče a někam nesl. ,,Nech mě! Já už zase nechci! Prosím! Budu tě poslouchat!” Odstrčil jsem ho od sebe a spadl na zem. ,,Co vyvádíš? Máš všech pět v pořádků? Co nechceš? Do postele?” Neposlouchal jsem ho.
,,Já to už zase nechci zažít! Bolelo to! Nechci s tebou zase do postele!” Smál se. Smál se mi. Teď ví, že jsem na to přišel. ,,Idiote. Já tě chtěl odnést do postele, aby jsi se vyspal, protože s tou tvojí klepavkou by jsi tam nedošel. Jestli jsi si myslel, že tě chci ojet, tak jsi na omylu. Teď to opravdu nejde. Né, že by mě to nelákalo, když vím, jaký je v tobě teplo a úzko, ale čekáš dítě a máš masrandu” To si ze mě děláš prdel!? On by mě opravdu znásilnil! ,,Dělám si srandu. Pojď už, taky chci spát.” Ze srdce mi spadl velký kámen. Přeci jen mi chce pomoc. Zase mě vzal do náruče a odnesl do pokoje, kde jsem si lehl na postel. ,,Děkuji Rine.” Šeptl jsem potichu a zase se uchýlil ke spánku. Ale bylo to zvláštní měl jsem další zvláštní sen. Bylo to po Yuuovo operaci. Ale on neztratil paměť, měl jí pořád.