Just... WHY ?

6.

„Tak, proč si přišel?“  Usmála jsem se na něj a čekala, až to vyklopí.
„To tě nemůžu přijít jen tak vyzvednout ze školy a jít s tebou domů?“

     „Na to ti neskočím!“ Zasmála jsem se a drbla do něj.
„No víš, bavil jsem se s tvojí mámou o tom, že bych u vás chvíli zůstal, ale ona chtěla, abych to probral s tebou, tak_“ přerušila jsem ho.
„A v čem je problém?“ nechápala jsem, proč by se to mělo řešit se mnou.
„No máma to dovolila samozřejmě, ale já chtěl vědět, jestli to nevadí tobě.“ Vypadal, že to myslí vážně.
„Jak jako jestli mi to vadí? Jime vždyť si pro mě jako bratr!“  Koukla jsem víc do jeho očí.
„Takže ti to nevadí?“
„Proč by mi to mělo vadit?“ Vážně jsem nechápala, proč by mi to mělo vadit. Jima mám hrozně ráda a je tu vždy pro mě.
„No já nevím přece už nejsi ta malá holčička, která byla se mnou a máš taky svůj život. Je to docela velká změna, kdy s vámi začne bydlet někdo jiný. Byla si zvyklá, že žiješ jen s mámou a já se někdy zastavil, ale nebydlel jsem u vás.“  Nic jsem mu neříkala a jen jsem do něj naštvaně drbla. Okamžitě po mě střelil očima a udiveně se na mě díval, troufla bych si říct, že se i trochu obával, co ze mě vypadne.
„Jsem ráda, že s námi budeš bydlet, i když asi ne na pořád, tak se nemusíš tak bát. Nemáš k tomu důvod a mě i mámě vážně nevadí, že s námi budeš! Koneckonců, alespoň tam nebude tak prázdno.“ Usmála jsem se a šla dál.

S Jimem jsme to vyřešili po cestě, ale nešli jsme parkem. Nechtěla jsem, aby se mě zas Jim vyptával a taky jsem měla divný pocit. Sice jsem už říkala, že cítím něčí pohled na krku, ale to jsme byli ve škole... hodně lidí. Tady jsme jen mi dva a pár místních, takže to bylo víc nepříjemné. Někdy jsem se i otočila, ale nic. Když se pak Jim začal vyptávat, jestli se něco děje, tak jsem toho raději nechala a pomalu dorazila až ke vchodovým dveřím.
Ohledně Jima, myslím, že se mu ulevilo, ale nevím proč se tak obával, nebo co to mělo být.

Máma zrovna dělala večeři a tak jsem si zatím šla dělat úkoly na zítra. Měli jsme referát do Angličtiny, což mě bavilo, takže jsem to měla za pár minut udělaný. Sešla jsem dolů do kuchyně a máma pořád ještě vařila.
„Ještě 10 minut zlato a už to bude. Kde máš Jima?“
„Šel si pro pár věcí do bytu.“ Stoupla jsem si vedle ní a koukala, jak vaří.
„Měla ses jít převléknout. Ty rifle nemůžou být vůbec pohodlné.“ Zasmála se.
„Jo už jdu, ale půjdu rovnou do sprchy, teda pokud nechceš s něčím pomoct.“  Vzala jsem si kus ukrojené papriky a strčila jí do pusy.
„Jen by si mi tu ujídala jídlo na večeří! Mazej!“ zasmála se a hodila po mě utěrku. Šla jsem se teda osprchovat a pak rovnou do pokoje. Vzala jsem si volnější tričko a tepláky. Při zavírání dveří jsem si všimla, že mi na stole svítí telefon. Vrátila jsme se ke stolu a zvedla ho. Měla jsem zmeškaný hovor od Jima a jednu SMS. Ten hovor od Jima byl už, když jsem byla ve škole. Nějak jsem si ho asi nevšimla a SMS mi přišla před chvílí, ale nevím, od koho je. Bylo tam skryté číslo. Klikla jsem na zobrazit a přečetla jsem si to. Tak nějak jsem si to myslela. Další nesrozumitelná slova, které jsem nikdy neviděla, ale tentokrát byla kratší. Vzpomněla jsem si na tu vlaštovku a snažila se jí najít. Naštěstí byla v kapse, kam jsem si jí strčila. Rozbalila a porovnala to s tou zprávou, jak jsem si myslela, jsou rozdílné už jen délkou textu. Zprávu jsem si pro jistotu vyfotila do screenshotu a smazala jí, kdyby mi chtěla máma zase vzít mobil, i když mi do něj neleze tak nikdy nevíte. Vlaštovku jsem pořád držela spolu s telefonem a přemýšlela na jaké místo jí schovám. Napadla mě jen kniha. Nikdo se nebude divit, když z knížky bude vystrčený kousek papíru, u mě je normální, že si knížky zakládám v podstatě vším, co najdu, takže jsem jí založila do mé nejoblíbenější a vrátila jí zpátky do knihovny. Sešla jsem dolů za mámou a ta už měla připravený i stůl. Je vážně rychlá, někdy nechápu, jak může zvládat tolik věcí najednou a ještě k tomu úplně sama, samozřejmě jí pomáhám, ale pokud jsem ve škole, tak to prostě nejde. Stejně si máma dělá věci nejraději sama, a pokud chce, abych pomohla, tak mi to řekne.„Jsem tady! Holly?! Pojď mi pomoct, asi mi to všechno popadá na zem.“ Slyšela jsem Jima ode dveří, tak jsem šla za ním. Hned v chodbě jsem se začala smát, ten pohled na něj byl k nezaplacení. Plné ruce krabic a jednou nohou přidržoval hlavní dveře, tím pádem stál jen na jedné a udržoval rovnováhu. Jim jí moc dobrou neměl, takže jsem čekala, jestli spadne. Nakonec se z toho nějak vykopal a zastavil se přede mnou. Neviděla jsem mu do obličeje kvůli krabicím, ale nejspíš se nesmál, za to já jsem se držela zuby nehty, abych nevybuchla.
„Místo toho hihňání by si mi už mohla konečně pomoct!“ Jimovi už přetékaly nervy, tak jsem mu teda pomohla. Uznávám že ty krabice jsou vážně těžké, ale Jim má dobrou kondici. Vzala jsem mu jednu krabici, aby alespoň viděl na cestu a položila jí vedle schodů. Když jsem se otočila, tak se jen mračil, ale takovým tím výrazem, který říkal vše. Nikdy se na mě nedokázal vážně zlobit a ani teď to nebylo jinak.

„Pojď jíst.“ Zakrývala jsem smích a kývla směrem k jídelně.
„Však já ti to vrátím.“
Slyšela jsem za sebou, ale neodpovídala jsem na to, měla jsem hlad...

takže můj plán byl jasný.

■■■■■■■■■■■■■■■■■■■■■■■■■■■■■■■■■■

Omlouvám se za to řádkování, ale ty mezery mi najdou oddělat 😢 ...
*
**
***Nechci sem dávat nějaký fotky, jak by kdo měl vypadat, protože každý už má tu svoji představu o postavách ....

aleeee....

Malý "návrh" na Jimovo tělo. 😂