Removal! [EXO, BTS]

Další stěhování.

D.O

Ráno jsem se vzbudil podobně jako vždy. Jsem rád, že se budím takhle brzo, aspoň můžu udělat snídaně a mám chvíli klid od Baeka. Pomalu jsem vstal z postele a protáhl se. Navlékl jsem na sebe tepláky a rozešel se klasicky do koupelny. Než jsem vyšel na chodbu, raději jsem se rozhlédl. Nechci riskovat že se hned takhle po ránu srazím s Nigi. Došel jsem do kuchyně kde už seděl Baek a v tichu jedl. "Ale, co tak v tichu? A tak brzo?"

"Nemohl jsem usnout.. Přemýšlel jsem nad Nigi. Je fajn, že jo?"

"Ta holka je tak správně praštěná, nějak podobně bych si představoval mojí přítelkyni. Vařit umí, má ráda naší hudbu, milá, hezká.. Nezlobil bych se, kdyby ona byla ta přítelkyně." Ušklíbl jsem se a s hrnkem kávy ze včera se posadil k němu.

"Líbí se ti snad?"

"Hele, komu ne? Je to fakt hezká holka." Protočil jsem nad ním očima a napil se studené kávy.

"Ale vždyť.. Ta Mack.. Bože, potom co jsem vrátil k sobě jsem si musel vyhonit. V těch šatech byla tak sexy." Spokojeně si mlaskl. Pokroutil jsem nad ním hlavou a zasmál se. "Ale je mi líto Nigi. Ta její nemoc. Musí to být otrava." Jemně přikývnu a podívám se na hrnek. Suho nám to řekl.

Během chvíle bylo po celém době slyšet naštvané křičení. Ty hlasy poznám, takhle podobný jen tak nenajdete. Suho a Nigi. Ani jsem nemusel chodit za nimi, oni přišli za námi.

NIGI

"Jak jsi jim to mohl říct?!" Zapištěla jsem naštvaně a popadla pánvičku. Když jsem se otáčela ke svému bratrovi zpět, všimla jsem si že máme v kuchyni společnost. A mezi dveři jsou vlastně všichni ostatní. "Vy to víte taky?!" Rozmáchla jsem rukama a naštvaným až zabijáckým pohledem jsem se podívala na Suha když všichni přikývli.

"J-já myslel že to tak bude lepší! V-vážně promiň!" Snažil se bránit. Kdyby si do ruky nevzal druhou pánvičku a neubránil se s ní, schytal by to. Fakt jsem ho praštila, bohužel jsem se trefila do té pánvičky.

"Ty jsi takový sobec!! Jak jsi mi to mohl udělat?!" Nestále jsem zvyšovala hlas, protože jsem byla víc a víc naštvaná. Znovu jsem se rozmáchla ale tentokrát mi pánvička z ruky zmizela. Udělala puf a byla pryč. Teda, spíš mi jí někdo vzal.

"Uklidni se.. J-já se ti omlouvám, nevěděl jsem že ti to bude vadit.." Moc jsem jeho slovo nevnímala, stejně tak jako ruce které mě obejmuli okolo pasu a začali mě tahat od Suha.

"Nesnáším tě!" Zapištěla jsem hlasitě a začala ve vzduchu kopat nohama, když mě neznámí vyzvedl začal tahat ke vchodovým dvěřím. Pomalu jsem přestala všechno vnímat, byla jsem hodně unavená. Zavřela jsem na chvíli oči a hned jsem je i otevřela.

Posadila jsem a protáhla se. Uprostěd toho protahování jsem se zarazila, ovšem toho jsem hned litovala. Víte, jak se nepříjemné když se prostě nedoprotáhnete? Brr, nesnáším to! Rozhlédla jsem se po místnosti, kterou jsem vůbec nemohla poznat. Ani podle nábytku, výzdobě, nic.

Ale musím uznat, že světle zelené stěny se mi velice líbily. Nemám zelenou ráda, ale tahle "odrůda" zelené se mi vážně velice líbila. Ovšem zarazilo mě, proč tu mám své kufry.

"Ahoj princezno. Jak jsi se vyspala? Je ti lépe?" Rozezněl se po pokoji sladký a mě známi hlas. Otočila jsem se ke dveřím a zvedla obočí. Sledovala jsem jak si pomalu sedl ke mně na postel a mezi nás položil tác se.. Snídaní?

"Co se stalo? Kde to jsem?"

"Včera jsi se hodně pohádala se Suhem no a tak jsme tě s klukama raději odvezli. A protože jsi usnula na mě, nebo omdlela, nevím. Každopádně, prostě to bylo se mnou. Tak jsme tě odnesli ke mně." Usmál se na mě Hobi díky čemuž jsem se nevědomky usmála i já.