Just a little...

Part 7

Připomenutí:

  Teď jsem přišla na zastávku a hrozně se bojím. Je tu nějaký chlap, který na mě celou dobu čumí a žádný autobus nejede. První tu měl být už před pěti minutami. Ten chlap jde ke mě. Už je blízko. Pomóc! Křičím uvnitř, ale z mých úst nevyjde ani hláska. Tak tohle je můj konec! 

Justin:

Nasedl jsme do auta a rozjel se směrem k nemocnici, kde má čekat Tiny. Zrovna jsem sjížděl z dálnice, když jsem si všimnul evidentně bezmocné dívky, která se snažila přivolat pomoc. Neochotně jsem za ní zastavil a vystoupil z auta. Podíval jsem se na hodinky. Tiny tam čeká  už hodinu, no bude muset počkat déle. "Dobrý den, potřebujete s něčím pomoct?",zeptal jsem se  nahodil můj "ustaraný" výraz. "Já jsem normálně jela a pak mi prostě lekl motor. Já vážně netuším, co se stalo.", začala zoufale a ani se na mě nepodívala. " Tak já vás svezu a zavolám odtahovku, dobře?", zeptal jsem se jí a ona se na mě konečně podívala. Její pohled nevypadal nijak překvapeně, spíš jsem měl pocit, že si užívá pocit, že má celou mou pozornost. A taky že měla. Je prostě hrozně sexy, klidně bych ji ohnul teď a tady. Já vím, že to už je druhá za večer, ale komu to vadí, ne? " Tak dobře", řekla s naprostou sebejistotou a nádherně se na mě usmála. I když Lena má krásnější úsměv, ale tahle musí být dobrá v posteli, protože ta sebejistota se musela někde vzít. " Tak pojedem?!", zeptala se mě se zvednutým obočím a mně až teď došlo, že na ni zírám se skousnutým rtem. " Jasně, tak pojď..."
Nastoupila do auta a zapla si pás. Já jsem zopakoval to stejné a vyjel směrem po dálnici. Začala mě navigovat, ale já jsem ji v půlce stopnul, protože jsme nebyli úplně daleko k nám. " Hele, bydlím kousek odsud, nechceš na chvíli ke mně? Třeba na skleničku?", zeptal jsem se jí a ona si skousla ret. "A čeho?", mrkla na mě koketně. "To je jen na tobě, shawty", nad tím oslovením se jen usmála. "Tak fajn...", odpověděla mi na moji otázku, no já jsem už dal no předtím jel směrem ke mně, protože mi bylo jasné, že bude chtít. Buďme upřímní, kdo by nechtěl? Cestou jsem přejel rukou směrem k jejímu stehnu a poté po něm pomalu začal přejíždět. A přesně podle mého očekávání s tím nic neudělala. Už jsem se dost dlouho s nikým nevyspal. Přesněji dva dny, sedm hodin a dvanáct minut a to je pořádně dlouho! Když jsme zastavili na červené, nahnul jsem se k jejímu krku a začal na ně sázet jemné polibky, během toho jsem pořád sledoval semafor a když blikla zelená s povzdechnutím jsem se od jejího krku odtáhl. Ona se jen potichu zasmála, ale nevěnovala mi jediný pohled. Konečně jsme dojeli před náš dům a já jsem vystřelil z auta neuvěřitelnou rychlostí, takže jsem byl u jejích dveří ještě předtím, než si stihla odepnout pás. Otevřel jsem její dveře a ona se na mě vděčně usmála. Když vystupovala, neskutečně kroutila tím svým sexy zadkem, bože, proč mi to dělá? "Tak jdeš?", otočila se na mě a zase mě přichytila prři zírání na ni se zkousnutým rtem. jen se zasmála a pořád se na mě dívala se zvednutým obočím. "Jasně", nahodil jsem co nejvíc sexy pohled a šel za ní. Když jsme konečně vešli dovnitř, přitiskl jsem ji na zeď a začal ji dravě líbat na krku.  Ale najednou jsem se zasekl. Já ji znám! Vždyť to je moje bývalá nejlepší kamarádka! "Bar?!", zašeptal jsem. "Tak už sis vzpomněl?", zasmála se potichu a podívala se na mě s jiskřičkami v očích. "Bar!", zakřičel jsem nadšeně a vtáhl ji do svého obětí. "Justine?!", ozvalo se ze shora a já se jen omluvně podíval na Bar. "Ano, Scoote?", mírně podrážděně jsem na něj zavrčel. "Koho to tu máš? Další děvku? Protože jestli jo, přísahám, že tě roztrhám jako hada! Vždyť jsem ti už tolikrát říkal, že si je domů vodit nemáš!", zařval na mě z plných plic a já jsem jen slyšel, jak se Bar smála. Přesně tohle na ní miluju, není jako ostatní holky, všechny by se kvůli tomuhle už dávno urazili, ale ona tu stojí a směje se. Bože, tak moc mi chyběla! "Scoote, to je Bar!", zařval jsem nadšeně, až sebou Bar cukla, ale hned potom se začala nekontrolovatelně smát. "Barbaro!", zavolal na ni Scooter a ona se smíchy dopotácela k němu. Scooter se na ni nadšeně podíval a hned potom ji obejmul. Upřímně nechápu, co tady dělá, ale tak...zeptám se jí na to později. Máme ještě spoustu času. Tedy já má spoustu času.  "Nechci vám rušit tuhle romantickou chvilku, ale chtěl bych si s Bar promluvit osamotě, takže si ji asi odtáhnu do pokoje.", Scooter jen zvednul ruce na znak, že se vzdává a Bar už mě se smíchem táhla nahoru po schodech.  Když jsme konečně došli do pokoje, mohl jsme se jí zeptat na něco, co mi vrtalo hlavou celou tu dobu, když byla pryč. "Kde jsi byla? A proč jsi odešla?", zeptal jsem se a její pohled byl najednou neutrální. Nebyla v něm ta radost, co tam byla ještě před chvílí. "Víš, já, já...to ti nemůžu říct.", podívala se do země. "Ale proč? Víš, kolik nocí jsem nespal, jen kvůli přemýšlení nad tím, kde jsi a proč jsi nás opustila?", naléhal jsem. "Já ale sama nevím, proč jsme odjeli! Myslíš si, že já jsem nebrečela? Vždyť jsi byl můj nejlepší, ne-li jediný kamarád! Ještě měsíc po odjezdu jsem brečela každou každičkou noc. Nejedla jsem, nevycházela jsem z pokoje. Dokonce jsem ani nevěděla, kde to jsme! Měla jsem zatažené závěsy a nic jsem nedokázala, ani si neumíš představit, jak moc jsi mi chyběl!", rozbrečela se a já jsem ji hned vtáhl do svého obětí. Tak moc mi její obětí chybělo, tak moc. Když už jsem se chystal něco říct, začal mi zvonit mobil. "Já to vezmu, jen mě prosím nepouštěj.", přikývl jsem a ona si vzala můj mobil do ruky. "Prosím?", řekla. Ozval se tam hlas nějaké ženy, ale neslyšel jsem, kdo to byl. " Zlato,", takhle jsem ji říkal vždycky, " řekni jí, že teď nemůžu.", podíval jsem se na ni s úsměvem. Ona se zákeřně ušklíbla. Co má za lubem? "Je mi líto, ale pan Bieber", zachichotala se a já hravě protočil očima. " teď nemůže.", položila to. "Myslím si, že už tě můžu pustit, ne?", zašeptal jsem se smíchem. "Ne", odpověděla jednoduše a víc se ke mně přitiskla. "Ani nevíš, jak moc jsi mi chyběla.", zašeptal jsem. "Myslím si, že vím.", zašeptala mi zpátky a pomalu se v mém náručí přesouvala k posteli. Je už večer, takže není co řešit. Pomalu jsme si lehli do postele. Propletli jsme si nohy a prsty a ve vzájemném obětí usnuli. 

Tak je to tady. Po xxxxxxx letecch tu máte novou část. 

Tuhle část bych chtěla věnovat jedné úžasné spisovatelce/Wattpaderce @Sima_Bieber , která má naprosto úžasné příběhy a mezi mé nejoblíbenější patří Dancing is my passion a You are my heroin. 

Taky bych vám chtěla mockrát poděkovat za 250 reads, což je naprosto božíííííí!!! 

Přeji vám krásné půlroční prázdniny a snad jste si tuhle část užili. 

S láskou

         MssM