Sirotek

°2°

Pohled Yoongiho
Po čtyřech letech 10.10.20xx
     Byla středa hodně brzo ráno, když v tom mi začal velmi hlasitě zvonit telefon. Polekaně jsem zvedl hlavu a pohotově hovor přijal. Byl to můj šéf, a nebo také takzvaný adoptivní otec. "Oh, Sugo, doufám, že nevolám nevhod." Řekl trochu víc šťastněji než obvykle. Podíval jsem se na hodiny na mém nočním stolku. Ukazovaly tři hodiny ráno. "Ne, vůbec ne, právě jsem se chystal vstávat." Zalhal jsem a promnul si obličej. "Děje se něco?" Optal jsem se a 'otec' se radostně zasmál. "Dnes se vrací Jimin domů! Před několika minutami mi oznámil, že nasedá do letadla a za dvě hodiny je tady. Musíš pro něj zajet na letiště a pomoc mu se vším dobře?" Zeptal se mě a mě se ihned rozsvítily oči. "Ano, hned tam jedu." Řekl jsem klidně svým ranním chraplákem a běžel do koupelny se umýt. Po mé ranní hygieně jsem se oblékl do mého obleku a nasedl do černého mercedesu. Úplně jsem se zapoměl najíst a tak jsem jel bez snídaně. Nijak mi to ale nevadilo. Byl jsem šťastný, že se můj 'bratr' nebo spíš majitel, vrací domů. Chci ho vidět co nejdřív. Musím. Před letištěm jsem byl přesně v pět. Zaparkoval jsem mé auto před jedním vchodem a vešel dovnitř. Všude se pohybovalo spousta lidí. Sedl jsem si na jednu z laviček a čekal, jestli neuvidím někde Jimina. V tom mě někdo ze zadu objal a já nadskočil leknutím asi tak metr od země. Když jsem se otočil, viděl jsem tam stát Jimina. Smál se tak jako vždycky. Usmál jsem se na něj a radostně ho přivítal. Vzal jsem mu kufry a společně jme se vydali k mému autu. Jakmile jsme nasedli rozjeli jsme se do naší společnosti. Po cestě jsme bohužel ani jednou nepromluvili. Nevěděl jsem co mám říct a tak se jen soustředil na jízdu. Jimin se hodně změnil. Jeho povaha byla vyrovnanější a tajemnější než kdy dříve. A zdá se mi to nebo je vyšší než já? No do prdelky! To není fér! Jediné co se nezměnilo, byla jeho roztomilost. Dorazili jsme před naší společnost a já mu otevřel poslušně dveře. Za ty roky jsem si zvykl dělat jakého si podřadného psa. Byl jsem poslušný a dělal co se mi nařídilo. Neměl jsem se za to rád. Byl to úplný opak mé povahy. Chtěl jsem být volný a mít svobodu a dělat si co chci, ale věděl jsem, že bych si to potom vyčítal. Jiminovi rodiče mi poskytli střechu nad hlavou a stále poskytují. Bylo by to nevděčné gesto. Vešli jsme do šéfovi kanceláře a pan Park radostně objal svého syna. Dále jsme pak již pracovali jako obvykle. Já jsem si zašel do mé kanceláře a začal třídit informace a důležité kontakty či dokumenty do různých složek a pak je předával různým oddělením. No zkrátka sekretářka. Práci jsem dokončil znovu o trochu dříve a tak jsem si v šuplíku vyštrachal své texty. Vzal jsem tužku a začal si s ní točit. V duchu jsem si broukal rytmus a snažil se přijít na další sloku. V tom se dveře prudce otevřely a v nich se objevil jeden z mých podřízených. Rychke jsem schoval papíry s texty mých písní a optal se co potřebuje. "Pane, nestíhám opsat tuto složku, mohl by jste mi s tím prosím pomoct?" Zeptal se úplně vyřízeně. Cvaknul jsem jazykem a nastavil ruku, aby mi složku mohl předat. Podíval jsem se na jeho hotovou práci a zjistil, že toho udělal dost. "Můžeš jít, zbytek dodělám." Řekl jsem a naznačil rukou ať odejde. Ten chlapík se zaradoval a málem by mě povalil na zem kdybych ho nezarazil. On byl jeden z mála se kterými jsem tady vycházel docela slušně. Kdyby mi to přinesl někdo jiný, asi by jsem odmítl. Ale jeho mám vcelku rád. Rozložil jsem si papíry a začal opisovat důležitá data. Byl jsem skoro hotov, když v tom se znovu otevřely dveře. Otráveně jsem se podíval na osobu, která způsobila zaskřípání dřevěných a hlavně starých dveří. Byl to Jimin. Ihned jsem nasadil svůj poker face a snažil se zamaskovat svoji radost, že se tu objevil. On přišel blíž k mému stolu a sedl si na židli vedle mě. "Co to tu děláš takhle pozdě?" Zeptal se mě. Úplně mě tím překvapil a tak jsem jen vykulil oči a zíral tam jak bacil do lékárny. Jimin se po chvíli rozesmál až málem spadl ze židle. Nafoukl jsem tváře a zamumlal si cosi nesrozumitelného pod vousy. "Ty jsi se snad vůbec nezměnil Sugo..." Řekl po tom výbuchu. "To není směšný. Já za to nemůžu." Řekl jsem a ještě více nafoukl tváře. Jimin mi je zmáčkl a hrál si s nima. Dával je nahoru a pak zase dolů. Koukal jsem na něj jako by mi spadly hračky do kanálu a on se mi ještě k tomu smál. Cítil jsem se hodně uraženě, ale přitom měl velmi divný pocit v bříšku. Sundal jsem mu ruce z mého obličeje a znovu začal opisovat údaje. Znervózňovala mě jeho přítomnost a znemožňovala mi tak soustředit se. Sledoval každý můj pohyb a mě to dohánělo k šílenství. Znovu jsem se na něj podíval a on se na mě usmál. "Potřebuješ něco?" Zeptal jsem se ho a on se ještě více usmál. "Chci jít s tebou na večeři!" Poručil si a zkřížil si ruce na hrudi. Na té jeho šíleně vypracované hrudi, po které by nejradši sáhla každá ženská. A to včetně i mě. Ale ne, už mám zase ty divné myšlenky! Musím se je naučit krotit takhle to nejde dál. Kývl jsem na souhlas a znovu se začal věnovat své práci.
Konečně jsem to dodělal a mohl odejít společně s Jiminem domů na večeři. Náš kuchař bohužel měl na dnešek volno a tak zbyla tato povinnost na mě. Sako jsem si odložil a povytáhl si rukávy mé bílé košile. Přes ní jsem si přehodil bílou zástěrku a pořádně si umyl ruce. Začal jsem krájet zeleninu, kterou jsem později začal lehce smažit s masem. Dal jsem také vařit rýži a věnoval se dělání omáčky. Musel jsem hlídat, aby se mi nepřipálila. Také jsem musel přetáčet zeleninu a tak tu nastal trochu menší rozruch, když mě zezadu objali pevné paže. Vyděšeně jsem zalapal po dechu a otočil se, abych viděl Jiminův škodolibý úsměv. Zamračil jsem se a nafoukl mé tváře. Hravě jsem ho odstrčil a dál se věnoval vaření. "Sugo, kdy už to bude hotové? Mám hrozný hlad." Zaskuhral Jimin a znovu se na mě nalepil. "P-pokud na mě budeš t-takhle viset tak ještě dlouho." Pronesl jsem trhaně a znovu promíchával omáčku. Jimin se uraženě otočil a šel si sednout ke stolu. Trochu jsem si oddychl a začal nandavat na talíře jídlo. Potom jsem ho nanosil na stůl a společně s 'mojí rodinou' se pustil do jídla. Všichni mi to chválili obzvlášť Jimin. Neustále si olizoval rty a mě to dohánělo k šílenství. Nervózně jsem těkal očima po místnosti a snažil se ignorovat jeho pobavené pohledy. Cítil jsem, jak mi hoří tváře a tak jsem usoudil, že musí mít i lehce červenou barvu.
Po večeři jsem šel umýt nádobí. Byl jsem celkem unavený a hned jakmile jsem byl hotov, šel jsem si lehnout. Bohužel mi 'můj pán' jaksi překazil mé plány. Tiše si mě odchytil na chodbě a zatáhl mě do jeho pokoje. Vyděšeně jsem zalapal po dechu a když zavíral dveře malinko se zamračil. "Co to jako vyvádíš?!" Zeptal jsem se ho podrážděně, ale pološeptem, aby nás nikdo neslyšel. On se na mě nevině usmál a obmotal mi ruce kolem pasu. Ihned mě má naštvanost opustila a její místo převzala panika. "P-pust mě." Vydechl jsem a schoval jsem mu hlavu do ramene. "Sugo, chci s tebou zase spát...Jako dřív, víš?" (Lol zní to hooooodně divně xD) Poraženecky jsem vydechl a odstrčil se od něj. Za ruku jsem ho dotáhl k posteli a sedl si na ni. Jimin si sedl vedle mě a tázavě se na mě podíval. "Tohle se nedělá. Není to správné. Už jsme velcí a neměli bychom spát spolu v jedné posteli. Je-" byl jsem umlčen jeho prstem. Vyděšeně a naštvaně zároveň jsem se na něj koukl a nedokázal přečíst z jeho tváře cokoliv, co by mi pomohlo určit, co se bude dít dál. Byl jsem zmatený. Proč to dělá? Čeho tím chce dosáhnout? Nechápal jsem. Jimin mě svalil na postel a udělal stejnou pozici jako před čtyřmi lety. Přitáhl si mě k sobě blíž a přehodil jeho nohu přes ty moje. Zhasl lampičku a pak už bylo ticho. Leželi jsme tak asi pět minut a pak jsem prolomil to ticho. "Proč to děláš?" Zeptal jsem se šeptem. Jimin na mě tázavě pohlédl a trochu se vzdálil, aby na mě líp viděl. Uvědomoval jsem si moc dobře, že k němu cítím něco silného, něco víc co bych si nikdy nemohl vůči němu dovolit. A proto mě zžírají takovéhle situace, kdy s ním musím mít jakýkoliv nepotřebný dotek. Zavřel jsem unaveně oči a nechal Jimina se ke mě znovu přitulit. Pomalu a jistě jsem upadl do říše snů společně s Jiminem. Byl to bezesný a tvrdý spánek, kterého se mi poslední dobou moc nedostávalo. Byl jsem rád, že můj majitel je zpátky doma...