Podvod

Kapitola první a poslední

Erik byl vzhůru téměř hodinu, než konečně otevřel oči. Instinkt mu radil, aby nejdříve analyzoval situaci pomocí ostatních smyslů. Ležel na tvrdé posteli, byl přikrytý tenkou přikrývkou a hlava mu spočívala na hrudkovitém polštáři. Nebylo slyšet nic kromě občasného nastartování auta a bzučení žárovky, jejíž světlo si už našlo cestu do Erikovy hlavy. Nebyla mu ani zima ani horko, ale cítil se podivně ztuhlý. Opatrně oddělil víčka a zjistil, že leží v prázdném nemocničním pokoji. Za velkým čtvercovým oknem byla noc, ale i tak poznal, že se vší jistotou leží na Bulovce.

Ze stojanu umístěného hned vedle postele mu do paže vedla kanyla a noční stolek byl prázdný. Odvrátil hlavu od jehly, zanořené do modravé žíly a pocítil vlnu bezmoci. Žádná zranění na těle neměl, absolutně netušil, proč sakra leží v nemocnici! Čím déle nad tím přemítal, tím více získával podezření, že mohl ztratit paměť.

Byl zvyklý spoléhat se výhradně na svůj úsudek. Průměrný nezajímavý vzhled, sportovní antitalent, ale na 1. lékařské se našel. O ztrátě paměti toho tedy věděl spoustu, ale bylo to jako bolest. To, že víte, jak bolest vzniká, vám nezabrání ji nevnímat.

Nahmatal šňůru se zvonkem a dvakrát jej zmáčkl. Místo zdravotní sestry vešla dovnitř mladá lékařka. Atraktivní štíhlá slečna s tmavě rudými vlasy a bledou pletí. V rukou držela desky a kolem krku měla omotané naslouchátko - poznávací znak snad všech doktorů na světě. Erik ji znal z praxí v nemocnici a ještě k tomu to byla starší sestra jeho spolužáka, se kterým čas od času diskutoval o neurologii. Byla moc hezká, ale v očích ostatních se prezentovala spíš jako chladný kariéristický typ – potvora, která má ale pověst bez poskvrny, tudíž pozvat ji na rande bylo pro Erika nemožné. Jmenovala se Julie. Lidé ji s oblibou oslovovali křestním jménem, (žádné „Hej, počkej!"), znělo to libozvučně a bylo to svým způsobem intimní. Zběžně Erika prohlédla, změřila mu teplotu a tlak. Hodnoty si načmárala do desek a pak už se neformálně usadila na vedlejší postel.

„Už jsme si dělali starosti, kdy se probudíš." Začala a bylo s podivem, že na tak drobnou dívku má velmi hluboký hlas.

„Jak dlouho jsem byl mimo?" Zeptal se Erik tónem, který by seděl k dotazu, co bylo dnes k obědu.

Julie se podívala do desek. „Přesně týden." Jela prstem níž a dodala: „Přivezli tě sem s toxickým šokem."

„Cože?" Vyhrkl Erik. Julie se na tváři zabydlel zvláštní výraz a vyptávala se: „Co si pamatuješ jako poslední? Nedával ti někdo něco?"

„Sama víš, jak to funguje. Nepamatuju si nic konkrétního, vím, že jsem chodil do školy, ale nic důležitýho tam není. Jenom mám pocit, že mi něco uniká."

Julie kývla hlavou. Zavolala zdravotní sestru, aby vyměnila kapačku a vyšla na chodbu. Z kapsy bílého pláště vyndala mobilní telefon, jejž měla ve službě proti předpisům a automaticky vyťukala důvěrně známé číslo. Zalezla do úklidového skladu a posadila se na převrácený kyblík. „To by tak scházelo, kdyby mě tu tak někdo našel," pomyslela si trochu uličnicky. Zvedl to na první zazvonění...

„Voláš mi, že už se probral." Hádal a bylo poznat, že za poslední týden toho také moc nenaspal.

„V klidu. Nic si nepamatuje. Amnézie ve velkýýým stylu." Zívla a pro jistotu nakoukla do klíčové dírky.

Po krátké pauze polohlasem pronesl: „To je teda dobře." Úleva volajícího byla téměř hmatatelná.

„Dobře? Myslíš tohle vážně?" Julie se stěží držela, aby nadále mluvila tiše. Oči měla vykulené a klouby na prstech, kterými držela telefon, jí zbělely.

Slova se z ní teď valila jako o závod: „Tak teď mě poslouchej. Už mě nebaví za tebe žehlit průsery. Taky nás oba mohli vylejt, kdyby se na to přišlo! Nehledě na to, že ti teď ještě zachraňuju kůži a ne zrovna pěkným způsobem." Promnula si únavou oči.

„Nedělej, že bys to taky nezkusila."

„Ne."

„Nevěřim. Kdybys měla konkurenci..."

Vzdychla a usmála se. „Možná máš pravdu. Jdu pracovat. Dobrou bráško."

„Díky, ségra."

...

Martin zhasl lampičku a po sté si v hlavě přehrával, co se vůbec stalo. Stačilo, aby mu to vnutil pod záminkou, že je to jen tabletka kofeinu na povzbuzení, nakopávač, který se bude na tu hromadu zkoušek hodit. Bylo to před testováním celé koleje, takže vyhazov z fakulty by jej neminul. Rozluč se s budoucností, blbečku. Erik byl chytrý a platil za premianta, ale naivita mu bránila k potřebné genialitě. Byla to Martinova chyba, že zapomněl vzít v úvahu Erikovu tělesnou konstituci, a všechno to taky mohlo skončit vraždou.

Byly čtyři hodiny ráno, zdravotní sestra Erikovi měnila kapačku. Byla v ní přimíchána hypnotika, která tam neměla co dělat. Těsně před tím, než mu tíha léků zavřela oči, se Erikovi vrátila paměť.

-��6