Sladký internátní život

Část 63

dala mi pusu na čelo. Šílená žensk, „takže když ještě někdy ty s mojí malou sestřičkou," koukla na Tofa, „tak i já s tvým malým synáčkem," pocuchala mě ve vlasech a slezla.

„Malý synáček?" řekl jsem tiše, ale zato uraženě. Podíval jsem se na ty dva, když jsem se vzpamatoval po Denisině výhružce znásilněním.

Ona teď stejným způsobem sedí na Tofovi přisátá k němu pusou a tahá ho vášnivě za vlasy.

Lehce znechuceně jsem zakroutil hlavou. Vytáhl jsem mobil a rozhodl se sdělit novinky Karin.

„Ano?" zvedla to.

„Nazdar princezno. V životě nepřijdeš na to, co se mi přihodilo."

„To jistě ne. Koupil jsi to?"

„Jo, to ano, ale o to nejde."

„Tak o co?"

„Lásko, mě nevadí, že jsi švorc," vtipkuje Denisa vášnivě a hlasitě. „ale nešukej moji sestru. Je na to moc malá a blbá."

Na gauči začínalo být těsno. Posadil jsem se tedy na zem před dětský pokoj.

„Cože?" Karin ji nejspíš slyšela.

„Ne, to nebylo na mě, neboj."

„Ale tak o co sakra jde? Na koho to bylo?" v jejím hlase slyším něco jako vztek.

„Na toho druhého."

„Cože? Co to meleš? Kdo je ten druhý? Neznám jiného Švorce."

„Tak vidíš. V tom případě vás brzo představím."

„Komu? Ty jsi pil? Nebo proč plácáš ty hlouposti?"

Být v pokoji se těmi dvěma milenci mi už připadalo trapné, tak jsem raději zalezl k dětem až do pokojíku.

„Nechápu ani jedno tvoje slovo."

„Měj se mnou trpělivost. Já to taky nechápu," poprosil jsem ji.

„Ale co?" vyjekla, „co nechápeme?" myslím, že jsme se do toho dost zamotali.

„To, že jsem ho potkal. Toho druhého Švorce, víš? Toho, o kterém jsem si celou tu dobu myslel, že to všechno zavinil. Ale tak to není. To všechno Helena. Nalhala všem kolem sebe jen nesmysly. Aby se mohla koupat v penězích. Potkal jsem totiž tátu, víš?"

„Ehm... Aha... Já to furt moc nepobírám, ale je to dobře? Nestalo se nic? Nezabili jste se?"

„No, má ode mě pár modřin, ale vysvětlil mi, jak to doopravdy všechno bylo. A jeho verze na rozdíl od Heleniny sedí."

„Aha, tak to on šuká tu sestru?"

„Každý máme své mouchy, no. Já tvoji rozhodně nebudu."

Oba jsme se zasmáli.

„Takže je vše v pořádku, jo?"

„Ano. Zatím končím. Musel jsem ti to prostě říct. Tady do mě strkají malé sestřičky panenkami," zasmál jsem se, „konečně vím, co je to mít sestru, která má všech pět pohromadě. I když jí jsou tak čtyři."

„Jo, to jsem ráda."

„Tak ahoj."

„Ahoj."

„Mě je ale pět," ohradila se Leonka, „tak si s námi už budeš hrát?" zeptala se mě.

Ta menší, Laura, sedí, a jen tiše zvědavě pozoruje.

„Počkejte," zatlačil jsem slzu dojetí.

Zita

„Co se děje?" zeptala jsem se sestry, která právě ukončila velmi podivný hovor s Martinem.

„Já vlastně ani nevím," odpověděla.

„Tak aspoň zhruba."

„Trochu se bojím. Jak to všechno dopadne. Martin se potkal s jeho tátou."

„Co? To myslíš toho, co ho nemá rád?"

Karin nám zhruba nastolila, co jí Hellboy řekl o jeho životě. Eliška její slova tenkrát hltala skoro s větším nadšením, než já. Holt pikantnosti miluje.

„Jo, připadalo mi, že je to ale v pohodě. Říkal něco jako, že je všechno jinak. Prý si jeho máma vymýšlela nebo co."

„Hm."

„Bojím se, že se zase něco zvrtne a skončí zas se zlámanou rukou. Ale zněl docela spokojeně. I když dost záhadně."

„Tak třeba už bude všechno dobrý. Happy end."

„Jo, uvidíme," usmála se doufajíc v ten šťastný konec.

Michaela

„Holky, pamatujete na naší sázku?" připomněla jsem historii.

„Jo," odpověděla Gábina.

„Pořád platí? Nebo jak je to?"

„Už má přeci holku, ne?" napadlo Laru.

„Ale Puťku," namítla jsem, „tu určitě nemiluje nebo tak něco."

„Myslím, že to zahrajeme do autu," navrhla Gabi, „znovu se do toho pouštět asi nebudeme. Za prvé, má holku a za druhé, už jsem jednou vyhrála. I když to nebylo uznáno. Tak se mi nechce v tom pokračovat."

„Neříkala si, že mi důkaz přesto přineseš?"

„Možná v afektu."

„Hm," nechce se mi opět zbytečně vyvolávat hádky, „dobře," stejně se mi do toho také nechce.

Karina

Dnešní den se táhl po zvláštní koleji. Ve škole to bylo stejné jako vždy. Odpoledne jsme se sestrou a Eliškou proklábosily. A večer, kdy většinou chodím za Hnědoočkem, trávím pro změnu na internátu. On totiž odpoledne jel do Chrudimi okouknout nějaký dům, přičemž mi o nějakou hodinu později volal a několikrát mi i psal zprávy, že mu do toho něco vlezlo a neví, kdy se vrátí. Že změnil názor na někoho, koho dříve považoval za tu zápornou figurku v jeho životě. Do Boleslavi se teda dostaví bůh ví kdy večer nebo v noci. Možná i zítra, kdo ví?

 ---------------

Příště si přečtete:

Už se mi nebudou smát za zády. Zita, Karin a ani ten její amant snů. A prostě vůbec nikdo. Já ten párek holubiček rozdělím a basta!