Osud

Cesta

   Jsem elfka a jmenuji se Nyrse, ale ostatní mi řikají Bloody. Brzy pohopíte proč. Umim dobře střílet z luku a pracuji jako voják s mým titulem hraběnky. Odcházím z mé rodné země do služeb armády. Nejdřív se, ale musim probojovat mezi ostatní chlapy a ukázat co ve mě je. Jdu za svým snem. Jdu za dobrodružstvím.

  Teď jsem odešla z mého domova a dostala jsem se na mém černém koni Grindolem jen do sousedního lesa. Moje oblečení mi dovoluje pohodlně jezdit na koni a i víc příjemněji chodit. Mám hnědé kalhoty a přesto dvě tmavě zelené látky z každé strany co má znazornit sukni. Nahoře mám tmavě zelené napůl brnění a na půl koženou látku s ramínky. Od mé maminky jsem dostala černý plášť, ve kterém mě v noci nikdo neuvidí, díky tomu jak je černý. A od mého tatínka jsem dostala bezednou brašnu, což mi umožňuje do ní dát cokoliv aniž by mi to zabralo nějaké místo. Pomalu jsem chodila s mým koněm po lese s neznámým směrem. Potřebuji se dostat za službou takže mířim do nejbližšího města.  Díky tomu, že jsem vyrazila ráno neni v lese tak nebezpečno, ale počítám, že do města dorazim večer. Na zádech jsem si pohotově dala toulec s nekonečno šípama od jedné čarodějnice, které jsem vyhledala jejího ztraceného syna. Zavěsila jsem si i luk přes záda. Moje cesta nebude bezpečná a proto zabiju každýho, který mě bude chtít zabít.

Grindol si spokojeně kráčel cestou a já si užívala po dlouhé době na něm sedět. Najednou když jsem uslyšela nějaký zvuk, jsem se otočila a uviděla jsem v lese malou laň. Byla krásná a v tu chvíli mi připoměla všechnu krásu a důležitost toho co já dělám. Sice v podstatě jenom zabíjim, ale jsem ve službách našeho království Hefrig.

Asi po 4 hodinách jsem dorazila na jedno z lesních rozcestích, kde ukazovali šipky buď na smrt nebo na nejbližší město. Měla jsem pravdu, že mi cesta bude trvatcelý den. Na ceduli bylo napsáno, že odtud je město 12 hodin. Rozhodla jsem se, že popojedu trochu dál a dám si s Grindolem přestávku. Jela jsem směrem k městu kde o pár metrů dál začala nevyznačená cesta. Rozhodla jsem se jít tou cestou, že bych mohla najít někde nějaký opuštěný malý palouček.