Marinette aneb život moderní Popelky (POZASTAVENO)

Pomoc

 Tikki

Bylo mi Marinette tak líto... dokonce jsem uvažovala, že poletím za ní hned potom co vyběhla z domu. Ale za dobu co jí znám jsem pochopila, že v takových situací potřebuje být sama a i kdybych se jí pokusila nějak utišit, nepomáhalo by to. Navíc teď, když tu není, mám příležitost zaletět si za Plaggem a ač to říkám nerada, poprosit ho o pomoc.

Odhaduji, že Mari bude pryč zhruba hodinu a Agrestovic vila je odtud docela blízko, takže času bude víc než dost... „Tak snad mi poradíš, Plaggu" řeknu si pro sebe a vyrážím za ním. Během chvilky jsem na místě a hledám Adrienův pokoj.

„Plaggu!" „Plaggu!" zavolám když se ocitnu před oknem do pokoje, ale nikdo mi neodpovídá... Hádám, že pan sýrožrout je velmi zaneprázdněn opěvováním svého milovaného camembertu a já na něj můžu volat, jak chci.

„Plaggu?!" zkusím to znovu, ale pořád žádná reakce. „No co se dá dělat..., budu si ho muset najít" povzdychnu si a proletím otevřeným oknem dovnitř. Chvíli ho hledám, ale on pořád nikde... Už si začínám myslet, že někam zmizel, když mě najednou praští do nosu ten odporný zápach, který mě dovede až k němu.

„Tak já, ho hledám a on se tu mezitím cpe" prohodím za jeho zády a on nadskočí. „T-ti-tikki?" zeptá se udiveně. „To je, ale překvapení, že?" prohodím s menším úšklebkem. „Ne..., totiž ano, prostě jsem tě nečekal..." řekne a dívá se do země. Kdybych ho neznala, řekla bych, že se stydí a možná se i červená.

„No to jsem poznala" poznamenala jsem sarkasticky. „Neříkej... a co tu vlastně děláš?" „To jsem ti tolik chyběl?" zeptal se tím svým přidrzlým a namyšleným tónem. „Ne jen od tebe něco potřebuju" odpověděla jsem bez jakéhokoli zájmu. Plaggovi se na tváři na chvíli rozlilo zklamání, které ovšem zmizelo hned, jakmile zpozoroval, že jsem si ho všimla.

„Aha, tak o co jde?" zeptal se. „Jde o Marinette..." „Nechtějí ji pustit na ples" vysypala jsem ze sebe. „Zkus použít sen" navrhnul. „Nemyslím, že to zabere..." „Starosta je totiž hodně tvrdohlavý" řekla jsem, Plagg nic neříkal a jen zíral do prázdna. „Musím to pořádně promyslet!" „Sejdeme se zítra na staré zvonici, přesně o půlnoci" vyhrknul najednou. „Dobře" souhlasila jsem. „A Plaggu?" „Hm...?" „Děkuji" řekla jsem a vyletěla jsem ven zpátky k pekárně Dupain-Chengových. Celou cestu se mě držel takový zvláštní pocit a já vůbec nevěděla proč...

Ahojte :)
Ano klasika zase jsem celou věčnost nic nenapsala a moc se vám za to omlouvám :O :(, vím že byli prázdniny atd... ale já jsem prostě neměla čas a teď se blíží pololetí takže vylepšování známek, písemky na poslední chvíli a šprtání se od rána do večera -_-
Ale dneska se mi povedlo něco málo sepsat :) tak doufám, že se vám to bude líbit :)
A strašně moc děkuju všem, kteří to celou tu dobu vydrželi :) mám vás moc ráda <3 <3

Btw... založila jsem si twitter https://twitter.com/TheDuff216 takže pokud chcete můžete mi dát follow :D ;)