NATALIA w/Justin Bieber

Chapter 1.

NATALIA: ,,Mami!" Vykřikla jsem a rychle jsem se posadila. Rozhlédla jsem se po pokoji. Nic... Nikde nebylo nic neobvyklého. Všude po stěnách plakáty Justina Biebera nepořádek na stole a jediný zvuk bylo tlumené tikání hodin. Zase se mi zdálo o mámě, nikdy jsem ji nepoznala. Prý to byla alkoholička. Šla se léčit, a potom už se nevrátila... Teda aspoň takhle mi to řekl otec. Takže nemám nikoho, jen otce a s tím si nerozumím, vůbec, ale mám ho ráda, nedokážu si představit že bych o něj přišla. Lehla jsem si a pokusila se znovu zaspat. Nedokázala jsem to, po hodině jsem to vzdala, oblékla jsem si župan a sela po schodech dolů do kuchyně. Napustila jsem si do sklenky vodu a vypila polovinu jejího obsahu, zbytek jsem vylila zpátky do dřezu. Sedla jsem si za stůl a jen tak blbě se dívala před sebe. ,,Natty?"  Uslyšela jsem hlas mého otce, který jsem slyšela po pár prasknutí schodů. ,,Ano tati?" Řekla jsem a vyla z kuchyně tak aby na mě viděl . ,,Jak to že nespíš?" ,, Nemůžu." Odvětila jsem. Přišel ke mě a objal mě. ,,Jdu do práce." Pošeptal mi a odešel do koupelny.

Dnes je pátek takže jsem v tomhle týdnu naposledy ve škole. Nemůžu se soustředit, další věc kterou nedokážu. ,,Natko!" Strčila do mě Sarah která seděla vedle mě, trhla jsem sebou a otočila se na ni. Ukázala směrem na učitelku. Slečno Walterová, určitě mi teď ráda zopakujete co jsem právě řekla. Mlčela jsem, nemohla jsem říct nic, odpověď na její otázku jsem neznala a kdyby jsem řekla něco směřovaného na její osobu tak by jsem přinejmenším dostala poznámku. Nechci taťkovi přidělávat ještě starosti se mnou, má jich u dost s prací. ,,Take práce v hodinách za pět." Sedla si za katedru a zapsala to do třídnice. ,,Co to s tebou je?" Zašeptala Sarah, ale dál se věnovala učitelce pokračující ve výkladu nové látky. ,,Už to nejsi ty, dřív jsi bývala energická, do všeho zapálená, šťastná holka s dobrými známkami a teď? Co se děje? " Dokončila svou otázku a přestala se věnovat svým výpiskům. ,,Já.. Já nevím." Odpověděla jsem jí a vzdychla u toho. Chtělo se mi brečet. Vážně to jde na mě tak poznat? ,,Může za to Adam?" Zeptala se s vážným výrazem ve tváři. Adam je kluk který minulý rok vyšel naši školu. Nevím jestli se dá říct že jsme spolu chodili, protože to bylo chvíli. Do té doby než mě vyměnil za jinou. Půl rok potom co jsme se rozešli mi začal psát jak mu chybím a jakou udělal chybu, já blbá mu to věřila mezitím co on si ze mě jen střílel. Už je to nějaký ten týden a mě už je to jedno mám dost jiných věcí nad kterými bych se mohla trápit. ,,Adam? Ne, ten už mě nezajímá." ,,To je dobře, má zase prej nějakou holku ale není odsud." No jak jinak..

Když jsem došla domů překvapilo mě, že nejsou vchodové dveře zamknuté. Že by byl otec dnes dřív z práce? ,,Tati?" Zavolala jsem když jsem vešla dovnitř. Nikdo se neozval, usoudila jsem že nejspíš spí a zamířila jsem si to do kuchyně se napít. Když jsem ale procházela kolem zahrady zaslechla jsem tlumené hlasy. Nerozuměla jsem ani slovo co říkaly, tak jsem si šla stoupnout blíž. Teď už jsem hlasy rozeznala, jeden patřil tátovi a druhý nějaké ženě. ,,Budete kousek od centra města, práci budeš mít jen dvacet minut jízdy a dvakrát vyšší plat než máš teď, co si na tom chceš proboha rozmýšlet?" Řekla ta žena. Co si má táta rozmýšlet??  ,,Marinette, nezáleží jen na mě, mám taky dceru nezapomínej na to." Marinette Flewová? To je otcova šéfka, proč je tady ona? ,,Já to vím Jasone, základní vzdělání dokončí doma o to se postarám já a střední škola záleží na ní a v Kanadě bude mít víc možností než tady." Už jsem nevydržela jen poslouchat. ,,Cože?? Jak v Kanadě budu mít víc možností?" ,,Ahoj, nejsi tu nějak brzo??" Řekl otec a zvedl se ze židle. ,,Ne jsem ze školy normálně jak vždy bývám." Ale to ty nemůžeš vědět protože jsi do noci v práci a ani tě nezajímá jaký jsem měla den... Tohle už jsem nahlas neřekla. To by mě otec zabil. ,,A neodpověděli jste mi na otázku." ,,Drahoušku posaď se k nám, všechno ti řekneme." Pobídla mě Marinette a ukázala na židli vedle ní.