Netradiční škola

5. kapitola- Zahájení a první hry

            Odpoledne se všichni sešli u hlavního vchodu a s nervózním Herobrinem včele dorazili na místo zahájení. Jenom na vysvětlenou, druhá škola byla jen pro holky a byla modernější i vybavenější. I kdyby prohrály mohly by si založit novou školu a proto jim prohra nevadila tolik jako Herobrinovy. Tedy tyto dvě školy se sešli na předem smluveném místě a zahájili olympijské hry o sousední školu. „Nechť započnou tento první ročník Olympijským her" Pronesla ředitelka sousední školy, a také jediná z dospělých osob na tomto místě, která byla schopna říci souvislou větu, aniž by při tom koktala nebo se třásla strachem.
         Hned ten den se konala i první disciplína a to hod oštěpem a střelba na terč.

Hod oštěpem vyhrály holky a Herobrine se z toho málem zbláznil. Střelbu ale vyhráli kluci a Herobrine skákal radostí, jen z této jedné malé výhry. Kluci nevěděli jestli se mu mají smát, nebo se chtít propadnout hanbou za svého učitele do země. Potom již ale nastal večer a všichni se vrátil do svých škol. Herobrine byl strašně unavený, ale tím nátlakem nedokázal usnout, respektive usnul až po půlnoci a probral se až ráno. Další dva dny se nic moc nedělo až na občasné Herobrinovi výkřiky vzteku nebo zoufalství. Prohry ho totiž doopravdy ničili a rozežíraly zevnitř.

          Všichni pozorovali že Herobrine se chová opravdu divně, ale po tom co jim Netop řekl, to co jim řekl, se kupodivu nedivili. (Nevím proč ale tuhle větu miluju😂😂)

           Ale pak se stalo něco co udělalo všem čáru přes rozpočet. Zombie, jejich nejlepší běžec, onemocněl a nemohl se kvůli horečkám ani hnout z postele, nejhorší na tom bylo že přesně za týden se měl běžet závod---sprint na 150 metrů a aby toho nebylo málo zombie byl jediný z jejich týmu, kdo to dokázal zaběhnout ve slušném čase. Disciplína byla také za hodně bodů a proto bylo důležité ji vyhrát. Herobrine se z toho nejdříve pomátl, potom začal panikařit a potom se konečně trochu uklidnil (pokud to šlo) a začal hledat někoho kdo by to mohl běžet za zombieho.

        Večer před závodem řekl zombie svému spolubydlícímu: „řekni všem že jsem se rozhodl že poběžím, jsem už docela v pohodě a i kdybych měl potom shořet tak chci běžet." Jeho spolubydlící pigman se nejdřív lekl toho co zombie řekl o hoření, ale potom si uvědomil že to bylo myšleno obrazně a zombie má asi tak 0.00001% šanci na to aby doopravy shořel.
       Ráno tu novinku řekl ostatním, ti byli samozřejmě rádi, ale Herobrine to ještě nevěděl, jelikož nepřišel na snídani ani se nebyl podívat za zombiem, proto se bál... Strašně se bál. Věděl že nikdo jiný to nezaběhne tak, aby vyhráli a nevěděl co s tím má dělat. Když dorazili na dráhu druhá škola tam již čekala.

         Když je Herobrine uviděl připravené a sebevědomé, zhroutil se, jakoby dostal záchvat strachu ( pokud něco takového vůbec existuje ) a vystrašeně vykřikl: „To je předem prohrané, to nejde!" A odběhl na kraj nedalekého lesa, kde si sedl na pařez a začal brečet. Ano brečet, tolik mu záleželo na jeho škole, že se z toho úplně zhroutil. Mezitím na dráze se kluci nejdříve dívali za Herobrinem a v duchu se mu smáli a zároveň se o něj trochu báli. Potom je ale do reality vrátila otázka paní učitelky z druhé školy. „Tak kdo od vás tedy běží?" „JEN MALOU CHVÍLI!" Řekl pohotově duch. „Náš běžec je na cestě." „No dobrá dám vám 15 minut potom si vyberte náhradníka. "No ták kde jsi." Pomyslel si creeper. Po asi tak 8 minutách přiběhl poklusem zombie. „Tak jsem tady snad jste dlouho nečekali." „No konečně,tak na značky." Řekla znuděně učitelka.

       „Tedy na značky. Ke startu připravit, pozor. START." A poté se ozvala vlna výkřiků stylu běž, běž, běž, makéééééj, to dáš, honééééém, atd. Asi to znáte pokud jste někdy něco běželi. „KONEC, JE TO OPRAVDU TĚSNÉ VÍSLEDKY BUDOU ZA CHVILKU". Prohlásila učitelka. A po chvíli napínavého ticha... „Je to opravdu těsné, ale asi o sekundu byl lepší a tím získal zlatou medaili žák... ZOMBIE Z HEROBRINOVI ŠKOLY!!!!!!" Zavrčela učitelka mrzutě.  „Dobře ty, hodně dobrý, si skvělej". Ozývalo se ze skupiny kluků jásajících nad vítězstvím. „Nemocnej a přesto skvěle rychlej... to oceňuji" řekl pigman.

        Zombie se na chvíli rozkašlal, ale potom se mu dostal čerstvý vzduch do plic a zombie se pořádně nadechnul. Potom řekl: „A kde je vlastně Herobrine?" „ Zhroutil se z toho, že nevyhrajeme tento závod v běhu, který je za hodně bodů a ... potom  nevyhrajeme olympiádu a tak dál... však ty víš."

         „ A kde je teď?" „ Asi támdle v lese, proč?" „ Chci ho najít a dejme tomu ho trochu uklidnit."  Po té zombie odešel k lesu. Když uviděl Herobrine sedícího na nedalekém pařezu přišel k němu tak blízko, aby ho slyšel a řekl: „Herobrine?" Ale Herobrine seděl dál, ani se nepohnul. Zombie tedy přišel blíž a řekl: „Pane učiteli Herobrine!" Zničený Herobrine se pomalu otočil.  „ZZZZZZ...Zo...Zombí?! Co...Co Tu děláš???? Nemáš být ve škole, v pokoji?" Zakoktal zmateně Herobrine. „A počkat...KDO TEDY VLASTNĚ BĚŽEL TEN ZÁVOD?!" Ptal se dál udivený Herobrine. „To... já." Řekl zombie, který v tu chvíli nevěděl, jestli se má Herobrinovi divit nebo spíš smát. „O O O  O  Opravdu??????" Zakoktal zase Herobrine. „Ano je to tak."  „A JAK JSI DOPADL!!!!!" přerušil ho netrpělivě Herobrine?!  „Jsem...První." „ O o o o o o o o o o OPRAVDUUUUUU?!?!?!?!" Nemohl uvěřit Herobrine.
       Ano řekl hrdě zombie. Ještě chvilku se spolu vybavovali ale potom Zombie spokojeně odešel s Herobrinem do školy.

Ahoj lidi, moooc děkuji za vaši podporu. Během pár dnů už moji knihu četlo přez 50 lidí!!! To je úžasný, děkuji.
Jo a abych nezapoměla moje kamarádka začala psát taky na Wattpad, jmenuje se tam ElikaLtalov2. Pokud chcete můžete si to přečíst🙂 Mě se ten příběh líbí tak snad se bude líbit i vám.
PS: Ona mě o tuto "reklamu" mě nežádala, ale i tak.
Mějte se hezky a ahoooj🙂