Infinity

6.

"Panebože."
"To zvládnete pane," snažila se ho povzbudit ošetřovatelka, která vzápětí uskočila před Richardem, který očividně neměl žádnou kontrolu nad svými novými kovovými nohami připásanými k jeho starým nefunkčním.
"To si nejsem tak jistý!" vyrazil ze sebe, zatímco se snažil, aby doktorku nezabil. Chvíli tam tak stepoval, načež to vzdal a svezl se zpátky na postel. Theodor v rohu se snažil nesmát, ale už mu začínaly téct slzy.
"Ovládejte to stejně jako když jste chodil normálně," řekla ošetřovatelka.
"To se lehko řekne, když osm měsíců ležíte v posteli," odpověděl Richard zadýchaně.
"Zkuste to znovu prosím."
Richard vypadal jako slon, který se ze dne na den rozhodl stát se člověkem. Mával kolem sebe rukama, sem tam shodil nějakou tu věc, sem tam něco nakopl, sem tam se o něco praštil a nakonec hodil hubu. Theodor byl zlomený v pase, držel se za břicho a smíchy nemohl dýchat. 
"Promiň, Richie, ale máš talent vypadat vtipně za každých okolností." Richard se pokusil podrážděně zavrčet, ale začal se sám chechtat.
"Pubertální záchvaty...," utrousila si pro sebe lékařka. Theodor mezitím došel k jeho příteli a zvedl ho na nohy č.1 a na nohy č.2. 
"To se zmákne," řekl Richard s vyplazenou špičkou jazyka. S obrovským soustředěním zvedl jednu kovovou nohu a udělal krok. 
"Jo!"
"Teď ještě, aby ti netrval dvě minuty," podotkl Theodor, když odtrhl oči z malých hodinek.
"To byly dvě minuty?"
"A sedm sekund." Richard do něho zabodl velice, velice uražený pohled.

"Nebylo to špatné," prolomila rádoby nevraživé ticho ošetřovatelka. "Měl byste si odpočinout pane Peaku." Richie se vděčně posadil na postel.
"Řekni mi, jak si mám najít nějakou holku, když budu chodit takhle?" zeptal se Theodora beznadějně.
"Neboj se, vždycky se najde nějaká zoufalka, která se nechá sbalit prvním blbcem," povzbudil ho Theo a vysloužil si další naštvaný pohled. "Naučíš se to. Jeden chlap s tímhle vyhrál taneční mistrovství." Richard vyprskl smíchy.
"Jenom lituju, že jsou rodiče v práci. Nechat si tohle ujít, to je promarnění životní příležitosti."

.......................

"Aspoň, že máme maso. Představ si, že by zase byla brokolice s houbama. To bych asi nepřežil."
"Vždyť houby nejsou až tak příšerný," namítl Theodor.
"Houby jsou čiré zlo," řekl Richard a strčil si do pusy kus kuřete.
"Chceš něco k pití?" zeptal se Theo.
"Stačí voda, dík," zamumlal Richard s plnou pusou.
"Dojdu pro to," nabídl se Procyon a rozjel se ke stolu.
"Přeceňuješ se Procy," řekl Theodor, došel k němu a kelímek, na který prostě ten prťavý robůtek nemohl dosáhnout, vzal a napustil do něj vodu z umyvadla na druhém konci pokoje. Procyon se mezitím skoro uraženě vrátil k Richardově posteli, jejíž obyvatel se na něj pobaveně zazubil. 
"Malej, co?" zasmál se a převzal si od Theodora plastový kelímek s pitím. Robot radši mlčel. 
"To kuře není špatný," řekl Richard. "Ale pamatuješ, jak jsem jednou k narozkám dostal tatarák? To teprv byla lahoda," dodal a nabodl další kousek masa.
"To jo. Taky to asi bylo poprvý a naposled," řekl zasněně Theodor, který si právě vzpomněl na to jedno milostivé sousto, které dostal ochutnat.
"Náhodou, co kdyby..." zamyslel se Richie.
"Ne prosím-," snažil se ho Theodor zarazit, ale už bylo pozdě.
"-představ si, takovou pastvinu," snil kamarád a živě při tom gestikuloval. "Na ní se pasou stovky krav a z každý dostaneš třeba tisíc takových tataráčků. A steaky. Nahradily by ten les a měli bychom vystaráno s jídlem a nepotřebovali podpůrný zásobák."
"Hele zkus to navrhnout NASA. Určitě z toho budou nadšený. A výhrad budou mít tak oktodecilion."
"S tebou není žádná sranda, Špačku."
"Neříkej mi 'Špačku'."
"Nikdo tě neposlouchá, Špačku. Každopádně..." Theodor se sténáním složil hlavu do dlaní, jak byl nucen naslouchat dalšímu fantazírování týkajícího se pěstování pravých marťanských krav.
Do okna náhle zasvítily oranžové paprsky zapadajícího slunce.
"To už je tolik?" podivil se Theodor.
"Čtyřicet minut do zhasínání. Měl bys jít, jestli si svícení přesčas nechceš odpracovávat."
"No jo. Tak dobrou noc," řekl a zvedl se. "Procy, ještě zůstaň tady. A ty mu nech ten kelímek někde, kde na něj dosáhne, Richie. Jinak dostane depku."

........................

Opět se omlouvám za krátkou kapitolu (asi se budu omlouvat ještě celkem často, kdo četl Inside - tam pro mě ty kapitoly byly tak akorát dlouhé :D ). Já to prostě nechci natahovat, není k tomu jiný důvod, než abych měla víc slov.