Zdravím, jmenuji se Arai Rake a tohle je můj příběh.
Nejdřív něco málo ke mně. Je mi devatenáct let. Pocházím z podzemního města za zdí Rose.
Moje matka vážně onemocněla. V podmínkách, ve kterých žijeme, se nemoci přihodí snadno. Díky nedostatku sluníčka jsou lidé bledí. Nedostatek kvalitních potravin taky dělá své. Peníze jsme neměli, ne na to, abychom si pořídily léky, které měly přemrštěnou cenu. Proti počáteční nelibosti mé matky jsem se rozhodla, že ty léky ukradnu. V konečné fázi to nemělo moc efekt, ale měla jsem klidnou mysl z toho, že jsem jí zajistila aspoň příjemnější odchod bez bolesti. Z posledních sil mi do ruky vtiskla svůj náramek se slovy, že mám vždy být sama sebou a že mě má nadevšechno ráda.
Když se na to kouknu z dálky, myslím si, že si matka takový konec nezasloužila a že kdybychom žili jinde, třeba by to přežila. Zdálo se mi to strašně nespravedlivé. Hodně dlouho jsem brečela. Strávila jsem takhle celý den, než jsem usoudila, že jsem připravená ji navždy opustit. Překryla jsem jí celou peřinou až po obličej a navždy odešla z této místnosti.
Odmítla jsem se podřizovat pravidlům, právě ty mi sebraly matku. Zůstala jsem zlodějem, ale pro místní jsem pravděpodobně byla něco víc. Slýchávala jsem, že mi říkají zbojník, což je nóbl označení pro zloděje, řekla bych, ale význam je stejný. Také mi říkali neviditelná zlodějko, zatím totiž nikdy nezjistili moji identitu, a tak jsem to chtěla nechat.
Mám jednu jedinou zásadu, vezmi si cokoli, co patří bohatým, ale nikdy neber chudým.
Pak nastal den, kdy obyčejná honička s Vojenskou policií dopadla neobyčejně.
(Hloubková oprava 1. 9. 2021)
ČTEŠ
Zlodějka ve světě titánů- DOKONČENO (OPRAVENO!)
FanfictionArai je devatenáctiletá dívka, které nedávno zemřela matka. Jediné, co po ní má, je náramek, jenž jí dělá společnost celý příběh. Její matka totiž byla vážně nemocná a díky nedostatku peněz si nemohly dovolit koupit potřebné léky a tak Arai nezbýval...
