Konečná naděje

Kluk z pasťáku

''Je pátek 22 ledna, nikdo jí nebude do pondělí hledat a pak už bude pozdě.. Byla to  bojovnice, nevzdavala to do poslední chvíle, ale nakonec mi také podlehla a já pomalu sleduji, jak se její krev vsakuje do sněhu a ona se naposledy nadechuje''

,,Emo sakra prober se," ozvalo se z vedlešího pokoje. Pondělí,nesnáším pondělí, koukla jsem se do zrcadla a upravila jsem si své světlé kaštanové vlasy do nedbalého culíku. Nejsem holka, která traví moc času před zrcadlem a zabývá se modními trendy. Oblékla jsem si pohodlené tepláky a volnou černou mikinu s jakými si nápisy,hodila jsem učení do tašky a pomalu jsem odcházela z domu. V obýváku jsem si v televizi všimla, že z našeho malého městečka zmizela další dívka, pátá dívka během posledních dvou měsícu. Bydlíme v malém městečku v těžařské oblasti,příroda téměř žádná,všude temto a každý každému vidí skoro do talíře.
Vyšla jsem pomalým krokem na zdejší účňák,kam chodili kluci se slabým prospěchem nebo kluci ze zdejšího pasťáku, který tu před pár lety postavili i přes nesouhlas vedšiny občanů.
Ve třídě jsem vyndala pár     sešitů, které jsem si přinesla a dala do uší sluchátka jako každý den.
Cestou na oběd jsem zaslechla bandu kluků ,jak se baví o Kláře,která se už třetí den pohřešuje. Já osobně jsem jí neměla ráda, ale díky její vysoké,hubené postavě a dlouhým blonďatým vlasů jí většina kluků u nás na škole naprosto podlehla. Škola se zdála nekonečná, po páte hodině jsem se sbalila a odešla. Před školou stála parta kluků z pasťáku,měla jsem z nich mírný strach ,tak jsem se od nich většinou držela dál. Šla jsem klidným krokem a koukala do telefonu ,najednou jsem ucítila něčí ruce jak se mnou škubli...Během chvíle jsem byla obklopena kluky z pasťáku, který si mě mezi sebou pohazovali najednou se kluk,vysoký typla bych tak 17, ozval ,,Nevím, jak vy pánové,ale já bych jí klidně ošukal'' ostatní se začali přidávat.Strhli ze mě budu a pak i mikinu s trikem,začla jsem řvát,kopat,brečet ,ale slyšela jsem jen hlasit smích.Najednou se ozval hlasitý hluboký výkřil ,,Dejte ji pokoj'' přiběhl za mnou vysoký, tmavovlasý kluk a zvedal mě ze země. Znala jsem ho od vidění, myslím že jsem jmenoval Tobias. Podle jejich rozhovoru jsem poznala ,že je nejspíš také z pasťáku. Nepopírám, že se mi líbil, ale při myšlence,že mě viděl bez trička jsem se začala červenat. Podal mi triko a mikinu, oblékla jsem se a on mi nabídl,že me doprovodí. Cestou jsme klabosili, jelikož byl pasťák kousek od mého domu, chodil nejspíše okolo stejného lesa jako ja..Všude byla spousta sněhu,přes noc hodně nasněžilo,zahleděla jsem jsem do lesa a spatřila jsem něco zvláštního, něco jako ruku,lidskou ruku.